Skončil se první týden další Rady pro lidská práva a nejzajímavější moment se stal hned v pondělí. V úvodní den se totiž zvedla vlna odporu ze strany latinskoamerických zemí proti účasti delegace Hondurasu v Radě. Její ambasador vyjádřil loajalitu k pučistické vládě, která na konci června vyhnala zvoleného prezidenta Manuela Zelayae. Valné shromáždění tento akt odsoudilo a vyzvalo státy, aby neuznaly žádnou vládu než tu Zelayaovu. Symbolický charakter uznání států se tak ukázal v plné míře. Už nestačí mít kontrolu nad územím, populací, hranicemi a zahraniční politikou. Mezinárodní komunita je jako družstevní dům, bez souhlasu sousedů se nic přestavovat nesmí.
Rada se nakonec usnesla, že celou záležitost odešle do akreditační komise, tedy zpět do New Yorku, a po dobu jejího rozhodování nevpustí nikoho z honduraských diplomatů do sálu. Ambasdor této malé země, sám naopak tělnatý macek, musel být dokonce vyveden ze sálu pro vykřikování terminátorových slov "We'll be back!". Columbia Pictures zvažují žalobu za kopírování.
Rada se tak kvapně zbavila problému a odeslala horký brambor nazpátek za oceán. Zajímavé bude sledovat, co se stane, když se nepodaří uznanou, nyní ale exilovou, vládu vrátit do země. Pak se ambasadorova slova naplní a UN bude zase jednou pro smích. Všichni proto doufají, že volby plánované na listopad a obrovský tlak USA nakonec povedou k situaci stravitelné pro všechny.
V Ženevě se zatím vaří rezoluce, která by situaci v Hondurasu odsoudila a zároveň by vytvořila geografický mandát pro zvláštního zpravodaje, který by se tamní situací zabýval. Většinou je tento akt nadmíru složitý a podporovaný jen západními zeměmi, tenokrát se ale mezi nejhlasitější zastánce řadí Brazílie a, světe drž se, Kuba. Tedy země, která vždy geografické mandáty zatracovala pro selektivitu, zaujatost a nepřípustné vměšování se do vnitřních událostí záležitostí. Zatím se neví, jaký strategický kalkul Kubánce vede tentokrát. Hráči diplomatických šachů jsou totiž výteční.