Update

Přiznám se, jsem líný cokoli napsat. Daří se mi sotva napsat článek týdně na svůj idnes blog, ale ani to se mi nedaří, jak bych chtěl. Už jsem si ale vysloužil nálepku levicového arabisty a žádost o své okamžité odvolání z OSN.

A tak tedy malé shrnutí: Bydlení jsem si našel suprové, moc si ho užívám. Byt je s Novým Rokem na prodej, popis a fotky proto najdete zde. Práce je tu nad hlavu, denně jedenáct i víc hodin, rezolucí v mém clusteru je skoro třicet. Ale zábava je to neskutečná a porovnání s Ženevou k nezaplacení. Válčit ale přes den s OSN a po večerech s diplomkou je celkem náročné.

Nějak se mi ani nedaří dávat na net fotky, pár jsem jich nahrál na Facebook, ti z vás, kteří na FB nejsou můžou použít odkazy pro přístup do galerie z vnějšku (1, 2).

Tolik update. Omluva všem, na které v současné době zapomínám!

Bydlím

Tak a je to oficiální. Bydlím. Včera jsem se nastěhoval do malého bytu na 230 East 52nd Street, vybalil svoje dvě tašky (byt to ani nezaznamenal, volného místa je stále 99,5%), vypil dvě welcome piva a šel spát. A spalo se mi krásně.

Začněte tedy hledat levné letenky, návštěvníky zblízka i zdáli vítám! Gauč mám a pivo nakoupím!

Druhý blog

Dejf mě přesvědčil, ať si svoje kecy z OSN píšu jinam než na starý dobrý blogspot, tak jsem si založil blog druhý na idnes.cz. Tož, budete-li mít chuť, přečtete si to, i bez chuti mi ale naklikejte nějakou karmu a čtenost! :) Blog najdete zde. Jinak, své obyčejné kecy stále budu psát na starý blog a snad i něco brzo zplodím o příjezdu do NYC!

Izrael plný muzikantů

Dnes se v Radě probírá zpráva soudce Goldstonea o situaci v Gaze, v které autoři obvinili obě strany z válečných zločinů a možných zločinů proti lidskosti. Během debaty soudce Goldstone věcně poznamenal, že dokud některá ze stran neuzná utrpení strany druhé, šance na mír neexistuje.

V OSN se za poslední půl rok objevovala zpráva za zprávou. V březnu to byla společná zpráva pěti speciálních zpravodajů OSN o situaci v Gaze po lednovém konfliktu, v červnu pak zpráva Arabské ligy právníků, nyní zpráva soudce Goldstonea. Všechny říkají de facto to samé.V roce 2004 se k situaci v Gaze vyjádřil i Mezinárodní soudní tribunál. Obvinit kterýkoli z autorských týmů ze zaujatosti není těžké, rozprava se pak vede jako slovo proti slovu, když ale třetí zpráva v řadě dojde k téměř shodnému závěru, smést všechny ze stolu s poukazem na zaujatost vyžaduje až neuvěřitelnou dávku drzosti a ignorance. Izrael dál ale opakuje svou mantru - my nic, my varovali, plánovali, byli opatrní, my se stáhli a chtěli kooperovat, za všechno můžou teroristi z Hamásu.

Debata poběží celý den, šest hodin projevů, očekávat uznání palestinského utrpení je zbytečné. Z pohledu Tel Avivu se zdá, že člověk buď volá po vymazaní Izraele z mapy, nebo zavírá oči i nad izraelským použitím nábojů s bílým fosforem uvnitř nemocnice. Marný je pak názor nizozemského delegáta, že dřív než odsouhlasíme nějakou rezoluci, musíme se shodnout na faktech. Střední, věcná pozice v téhle debatě zdá se, alespoň zde v Ženevě, neexistuje.

I am the king of the Alps... or am I?

Podobně jako loni, vyrazili jsme jeden z posledních možných víkendů na hory. Užili jsme si visutý most, ne nepodobný tomu z Indiana Jonese - jen dřevo nahradil kov a krokodýli v hloubi pod mostem dávno umrzli. Užili jsme si celý den výhledů na ledovec Aletsch - velkou sněhovou dálnici zapsanou na seznamu přírodního dědictví UNESCO. Užili jsme si chvilkový déšť, sušené meruňky v kopci, večerní vínko na horské chatě. Užili jsme si.

The way of the UN

Půjčil jsem si knížku jak přežít život v nadnárodní společnosti a moc se nenadřít. Kupodivu, Dilbert and the Way of the Weasel je plně aplikovatelná i na Ženevu. Moje šéfová, kolokviálně přezdívaná Karkulka, po mně žádá jen týdenní reporty ze zasedání. Žádné neformálky, jednání, side-eventy. Sama je pak po většinu času "not available". Zápisy z jednání lze stáhnout druhý den z oficiálních stránek UN - stačí lehké editační cvičení. Navíc David, zetáčko z Bruselu, píše flash reporty za mě. Asi nemá v Bruselu lepší věci na práci než koukat na videopřenos ze Ženevy.

Kdybych jen byl trošku drzejší, napíšu sem tam moudře znějící zprávu, zanadávám na přemíru práce, pak si sednu v kavárně na bidýlko a lovím baby. Ať žije evropská mašinérie, kde se stačí naučit vkládat do projevů pár klíčových termínů a po zbytek roku si vás nikdo nevšimne.

Mammy, What's Virgin Mean?

Jeden z nejlepších krátkých filmů právě probíhající přehlídky v Ženevě. To abyste věděli, že tu mámě víc než OSN, WTO, případně ILO, šaliny plné kravaťáků a obchody plné sýrů a čokolády!

Honduras mezi New Yorkem a Ženevou

Skončil se první týden další Rady pro lidská práva a nejzajímavější moment se stal hned v pondělí. V úvodní den se totiž zvedla vlna odporu ze strany latinskoamerických zemí proti účasti delegace Hondurasu v Radě. Její ambasador vyjádřil loajalitu k pučistické vládě, která na konci června vyhnala zvoleného prezidenta Manuela Zelayae. Valné shromáždění tento akt odsoudilo a vyzvalo státy, aby neuznaly žádnou vládu než tu Zelayaovu. Symbolický charakter uznání států se tak ukázal v plné míře. Už nestačí mít kontrolu nad územím, populací, hranicemi a zahraniční politikou. Mezinárodní komunita je jako družstevní dům, bez souhlasu sousedů se nic přestavovat nesmí.

Rada se nakonec usnesla, že celou záležitost odešle do akreditační komise, tedy zpět do New Yorku, a po dobu jejího rozhodování nevpustí nikoho z honduraských diplomatů do sálu. Ambasdor této malé země, sám naopak tělnatý macek, musel být dokonce vyveden ze sálu pro vykřikování terminátorových slov "We'll be back!". Columbia Pictures zvažují žalobu za kopírování.

Rada se tak kvapně zbavila problému a odeslala horký brambor nazpátek za oceán. Zajímavé bude sledovat, co se stane, když se nepodaří uznanou, nyní ale exilovou, vládu vrátit do země. Pak se ambasadorova slova naplní a UN bude zase jednou pro smích. Všichni proto doufají, že volby plánované na listopad a obrovský tlak USA nakonec povedou k situaci stravitelné pro všechny.

V Ženevě se zatím vaří rezoluce, která by situaci v Hondurasu odsoudila a zároveň by vytvořila geografický mandát pro zvláštního zpravodaje, který by se tamní situací zabýval. Většinou je tento akt nadmíru složitý a podporovaný jen západními zeměmi, tenokrát se ale mezi nejhlasitější zastánce řadí Brazílie a, světe drž se, Kuba. Tedy země, která vždy geografické mandáty zatracovala pro selektivitu, zaujatost a nepřípustné vměšování se do vnitřních událostí záležitostí. Zatím se neví, jaký strategický kalkul Kubánce vede tentokrát. Hráči diplomatických šachů jsou totiž výteční.

Zpět

Prázdniny skončily minulým postem a já jsem ode včerejška zpátky ve Švýcarsku. Celá cesta byla podobně krátká jako předchozí věta. Znovu si tak potrvzuji, jak jsem už ostatně kdysi psal, že vzdálenost je pojem navýsost relativní - letadlo zbořilo jakékoli smysluplné pojetí vzdálenosti. Občas se až zdá, že je složitější přejet vlakem mezi Ústím a Prahou, než přiletět na víkend do Ženevy.

Čas je termín podobně relativní, nezbývá mi než opět zopakovat myšlenku výše odkazovaného postu - Ženeva zářijová je naprosto odlišná od Ženevy červencové. Z lidí, které znám, tu zůstali jen dva. Zbytek povětšinou úředničí v Praze, popřípadě pochoduje v uniformě v helsinských kasárnách.

Na druhou stranu, díky svým hostitelům se každé ráno budím s pohledem na police plné knih o správném podnikání a investování. Navíc, k několika málo úkolům, které tu mám, patří i zhubnout. Výjimečně však nemusím hubnout já, ale můj kufr - do měsíce musí ztratit deset kilo, jinak se do New Yorku nedoplatím.

Zaplnit tak čas dříve věnovaný pintám guinessu s kolegy nebude problém!

Z červencových cest

Po delším a soustavném nátlaku lidí, co zanevřeli na facebook, dokopal jsem se dát dvě švýcarský alba i na picasu, abyste si všichni je mohli užít i bez velkého ksichtobratra! Ostatně, nemůžu zůstat pozadu po Davidovi a Lindě, kteří se oba hrdopyšně chlubí svými zážitky ve svých albech. Jak říkal Neruda: "Duch náš roste v výš a tepny touhou bijí, zimniční touhou po světech div srdce nerozbijí!" Nebo, jak říká prozaicky mamka, všichni máme jen natočenou vrtuli v zadku.

Bohužel zatím můžu dát dohromady jen červencová alba, můj srpen byl natolik rozlítaný, že žádné ucelené fotky dokupy asi nedám... Uvidíme. První album je z našeho malého výletu po švýcarských městech - Fribourgu, Bernu, Luzernu, Zurichu a St. Gallenu-, to abychom se mohli vrátit do ČR bez ostudy, že jsme viděli jen Ženevu!

Druhé album je z čtyřdenního treku, co jsme podnikli s Pucíkem a pár dalšími odvážlivci po přilehlých švýcarských a francouzských Alpách. Pucíka to stálo kolena, Zuzku spoustu puchýřů, ostatní jen spoustu potu, funění a promoklých batohů.

Zveřejněním těhle fotek dělám pomyslnou tečku za prázdninami před tím, než v pondělí zase nastoupím do práce. Letenku, naštěstí od SwissAiru, mám na tuhle sobotu. Jen pro úplnost, konkurenční fotky z ženevských akcí najdete zde.