Šatunův měděný kotlík

Idi Amin: Řezník z Kampaly a poslední skotský král

2011-02-02T20:53:00.001+01:00

Rád se nechával oslovovat „Jeho Veličenstvo doživotní prezident, polní maršál al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, dobyvatel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě“. Jiní mu ale říkali stručněji: „Řezník z Kampaly“. Přesně před čtyřiceti lety, 2. února 1971, se stal prezidentem.

Psáno pro Finmag.cz, celý text naleznete zde.

EU EOM Uganda

2011-01-21T08:00:00.003+01:00

Nová mise začíná, tentokrát v Ugandě. Poprvé budu dlouhodobým pozorovatelem (LTO). Pokud bude pouze jedno kolo voleb, vrátíme se do Evropy už koncem února. Pokud bude i druhé kolo, zpět do Česka se dostanu až koncem března. Oblečení zabaleno, kindle naplněn knihami (i jedním úvodem do historie Afriky a jednou knihou o historii malárie), pas a očkovací průkaz plný potřebných razítek.

Dnes letím do Bruselu, kde strávím noc, v sobotu pak už plynule do Entebbe. Letiště, kde v roce 1976 izraelské komando vysvobodilo letadlo AirFrance z pracek palestinských PFLP a kde se doktor Garrigan, alespoň podle filmu Poslední skotský král, zachránil z pracek diktátora Idi Amina.

Ten by letos oslavil 30 let u moci, kdyby jej v roce 1979 nesvrhla tanzanijská armáda, která se tak pomstila za Aminův pokus anektovat jednu z haničních provincií Tanzánie. Do prezidentského úřadu se posléze vrátil opět Milton Obote, který byl prezidentem i pět let před Aminem. Kruťák to byl stejný. V roce 1986 jej svrhl Yoweri Museweni a ten je prezidentem dodnes. A bude-li i nadále, ukáží právě únorové volby.

Jižní Súdán: Nový stát, staré problémy

2011-01-18T17:55:00.002+01:00

Referendum v Jižním Súdánu skončilo očekávanou výhrou zastánců samostatnosti. Jak ale tato událost ovlivní dynamiku v regionu? Jako vždy se první skloňuje ropa.

Psáno pro Finmag.cz, celý text naleznete zde.

Malárie: Zabiják lidí i ekonomického růstu

2010-12-30T09:25:00.009+01:00

Po více než padesáti letech se na stůl vrací myšlenka na vymýcení malárie. Světová zdravotnická organizace si na tento úkol troufá již v příštích pěti letech. Stačí jí prý jediné: šest miliard dolarů ročně.

A že důvodů pro boj s malárií je nadmíru. Infekce ohrožuje 3,3 miliardy lidí, 250 milionů se jí ročně nakazí. Mezi nakažené se ostatně letos zařadil i slavný fotbalista z Pobřeží slonoviny, Didier Drogba. Téměř milion lidí každý rok na následky malárie zemře. V tabulce nejhrozivějších infekčních zabijáků zabírá malárie páté místo, v Africe dokonce druhé. Vždyť 89 % všech malarických obětí žilo v subsaharské Africe, každé páté dítě tamtéž umřelo právě na následky kousnutí infikovaným komárem. A tato čísla jsou podle některých odborníků ještě mnohem vyšší, většina obětí to má totiž k doktorovi příliš daleko.

Psáno pro Finmag.cz, celý článek naleznete zde.

Pokusně a telegraficky podruhé

2010-12-25T12:07:00.003+01:00

Opět uběhlo několik měsíců bez jediné čárky na tomto blogu. A tak zase sjedu těch pár měsíců jen telegraficky, aby se to nepletlo a opět budu doufat, že od příštího roku sepíšu tři řádky aspoň jednou měsíčně.

Listopad: Do Guinei už jsme nejeli. Volby nakonec proběhly 7. listopadu, další měsíc trvalo, než Ústavní soud volby potvrdil. Kupodivu však potvrzené výsledky obě strany přijaly a země má prezidenta. Bulletin Centra pro lidská práva IIPS vydal o Guinei článek (hledejte na straně 13).

Do Guinei jsem sice nejel, na poslední chvíli mě však vybrali jako náhradníka na misi do Pobřeží slonoviny. Prezidentské volby tam dopadly o poznání hůře... Suffisant à dire, země opět reálně stojí před občanskou válkou, uprostřed situace je chyceno 10 000 vojáků OSN a země ECOWAS vyhrožují invazí... Ale o tom je moje reportáž v týdeníku Euro, kterou si v PDF můžete stáhnout zde. A fotky prohlédnout zde.

Prosinec: Z Pobřeží slonoviny nás evakuovali o pár dní dříve, takže v prosinci už se jen kalilo, stanovalo, lyžovalo, psaly články a zevlovalo... :)

Krásné Vánoce všem!

Diagnóza Guinea II.

2010-10-16T20:00:00.000+02:00

A jak napsal, tak i bylo. Do Guinei jsme odletěli v pondělí. Úterý, středa a čtvrtek ráno jsme se školili, ve čtvrtek v poledne zavládlo trapné ticho, večer už prozatímní prezident národu sděloval, že volby se prostě nestíhají. Celý proces se zaobalil do institucionální pavučiny, kde žádný z pavouků nemá sílu na výhru. Vznikly už minimálně dvě komise pro revizi příprav na druhé kolo voleb, původní volební komise se zmítá v nástupnickém boji po svém zesnulém (přirozeně) šéfovi, prozatímní vláda mlčí a všichni doufají, že armáda zůstane v kasárnách.

Volby byly následně posunuty na 24. října. Jenže. Mise ze strachu, abychom do Guinei neletěli opět jen na několikadenní rekreaci, odložila přílet a rozmístění pozorovatelů na neurčito. Nikdo příliš nevěří, že do Guine ještě někdy poletíme. S každým dalším marným pokusem totiž docházejí peníze a roste nervozita. Jak říká Jakub, Guinea pravděpodobně na konec využije své konstituční právo vyřešit situaci občanskou válkou.

Diagnóza Guinea

2010-09-11T19:28:00.005+02:00

Posunutí o týden, pak o další, pak jsem málem nejel do Švédska. Nakonec Ramadán odsunul volby v Guinei o celý měsíc. Konečně po všech peripetiích mám v mailu letenku pro druhé kolo voleb. Třináctého září tam, dvacátého šestého zpět. Vyhráno ale není. Ve čtvrtek 9. září byli pro iregularity prvního kola na rok vězení odsouzeni dva vysocí představitelé centrální volební komise. A celý volební mechanismus se otřásá v základech. Nikdo neví, zda volby proběhnou v termínu, nebo budou zase o týden posunuty. Pro zmíněný výrok soudu hrozí i odsunutí voleb na neurčito. A tak v pondělí odletím, abych se možná ve středu vrátil. TIA. (This is Africa.)

Telegraficky a pokusně

2010-09-08T21:28:00.006+02:00

Přemýšlím už docela dlouho, že bych něco na tenhle blog zase napsal. Jenže když vidím hustotu příspěvků za polední rok... jestli by nebylo lepší založit si blog nový, pod jiným jménem a ideálně s jiným autorem. Já bych jen sledoval čtenost. Anyway. Zkusíme rychlý telegrafický přehled, třeba se mi bude chtít napsat cosi i později. Takže:

Leden 2010: Dokončuju MU, státnice kupodivu vyšly, ačkoli jsem na titulní stranu diplomky napsal špatně název fakulty. Hlavně že mám diplomku anglicky.

Únor 2010: Vybrali mě coby volebního pozorovatele OBSE pro druhé kolo prezidentských voleb na Ukrajině. Foto zde. Seznamuju se s Joannou, která mi bude ukusovat spánku až dodnes, protože očividně skype chat člověka nepřestane bavit ani po půl roce. Začínám psát pro Finmag.cz, odkaz k mým článkům je vlevo v liště. Přihlašuji se na pracák.

Březen 2010: Stále nezaměstnaný. Promoce. Mám projev jménem absolventů. Prý moc čumím do papírů, ale jinak mi projev pochválil i děkan Rabušic. A aby toho šprtství nebylo málo, vnutili mi červený diplom.

Duben 2010: Stále nezaměstnaný.

Květen 2010: Stále nezaměstnaný, nově i v depresi. A to přesto, že mi vyšla knížka a rozhovor s mou osobou. První honorář za knihu dostanu v červnu 2011 podle prodaných kusů. Snad bude aspoň na chleba!

Červen 2010: Volební pozorovatelská mise EU v Guinei. Přestávám hledat práci. Ne, že bych nějakou měl. Pro neustálé posouvání termínu druhého kola jsem málem neodjel do Švédska a byl tak mále zabit Pucíkem.

Červenec 2010 a Srpen 2010: Super trek ve Švédsku na Kungsleden. Promočil jsem mobil, tři dny ho sušil a teď denně nabíjím. Cestovní deník zde, mapy ve full rozlišení pro případné zájemce zde. Je to spojovačka ve Photoshopu a má to skoro 55 MB, tak opatrně!

Nyní mě čeká druhé kolo voleb v Guinei, v říjnu pohovor v Červeném kříži v Ženevě na pozici diplomatického atašé pro koordinaci humanitárních prací (Vůbec nevím, jak jsem se dostal přes telefonní interview vedené ve francouzštině!). Taky jsem si začal dělat řidičák na motorku. Ještě mi chybí tři jízdy. Jo a s Dejvem jsem viděl nejhorší film všech dob a porazil ho v šipkách.

Ukrajina s OBSE

2010-02-13T17:56:00.002+01:00

V neděli 7. února jsem oficiálně ztratil své volebně pozorovatelské panictví s OBSE na Ukrajině při druhém kole prezidentských voleb. Reportáž z cesty zde. Fotky zde. Vyprávění osobně!

2010-01-28T23:00:00.002+01:00

Dva měsíce bloggerského ticha jen málokomu vadily, jeho porušení si málokdo všimne. Newyorská štace skončila, masarykovská jakbysmet. Bývalý human rights adviser, dvojitý magistr, toho času nezaměstnaný. Co víc chcete vědět?

Update

2009-11-06T17:20:00.003+01:00

Přiznám se, jsem líný cokoli napsat. Daří se mi sotva napsat článek týdně na svůj idnes blog, ale ani to se mi nedaří, jak bych chtěl. Už jsem si ale vysloužil nálepku levicového arabisty a žádost o své okamžité odvolání z OSN.

A tak tedy malé shrnutí: Bydlení jsem si našel suprové, moc si ho užívám. Byt je s Novým Rokem na prodej, popis a fotky proto najdete zde. Práce je tu nad hlavu, denně jedenáct i víc hodin, rezolucí v mém clusteru je skoro třicet. Ale zábava je to neskutečná a porovnání s Ženevou k nezaplacení. Válčit ale přes den s OSN a po večerech s diplomkou je celkem náročné.

Nějak se mi ani nedaří dávat na net fotky, pár jsem jich nahrál na Facebook, ti z vás, kteří na FB nejsou můžou použít odkazy pro přístup do galerie z vnějšku (1, 2).

Tolik update. Omluva všem, na které v současné době zapomínám!

Bydlím

2009-10-08T17:17:00.002+02:00

Tak a je to oficiální. Bydlím. Včera jsem se nastěhoval do malého bytu na 230 East 52nd Street, vybalil svoje dvě tašky (byt to ani nezaznamenal, volného místa je stále 99,5%), vypil dvě welcome piva a šel spát. A spalo se mi krásně.

Začněte tedy hledat levné letenky, návštěvníky zblízka i zdáli vítám! Gauč mám a pivo nakoupím!

Druhý blog

2009-10-06T00:48:00.001+02:00

Dejf mě přesvědčil, ať si svoje kecy z OSN píšu jinam než na starý dobrý blogspot, tak jsem si založil blog druhý na idnes.cz. Tož, budete-li mít chuť, přečtete si to, i bez chuti mi ale naklikejte nějakou karmu a čtenost! :) Blog najdete zde. Jinak, své obyčejné kecy stále budu psát na starý blog a snad i něco brzo zplodím o příjezdu do NYC!

Izrael plný muzikantů

2009-09-29T11:56:00.008+02:00

Dnes se v Radě probírá zpráva soudce Goldstonea o situaci v Gaze, v které autoři obvinili obě strany z válečných zločinů a možných zločinů proti lidskosti. Během debaty soudce Goldstone věcně poznamenal, že dokud některá ze stran neuzná utrpení strany druhé, šance na mír neexistuje.

V OSN se za poslední půl rok objevovala zpráva za zprávou. V březnu to byla společná zpráva pěti speciálních zpravodajů OSN o situaci v Gaze po lednovém konfliktu, v červnu pak zpráva Arabské ligy právníků, nyní zpráva soudce Goldstonea. Všechny říkají de facto to samé.V roce 2004 se k situaci v Gaze vyjádřil i Mezinárodní soudní tribunál. Obvinit kterýkoli z autorských týmů ze zaujatosti není těžké, rozprava se pak vede jako slovo proti slovu, když ale třetí zpráva v řadě dojde k téměř shodnému závěru, smést všechny ze stolu s poukazem na zaujatost vyžaduje až neuvěřitelnou dávku drzosti a ignorance. Izrael dál ale opakuje svou mantru - my nic, my varovali, plánovali, byli opatrní, my se stáhli a chtěli kooperovat, za všechno můžou teroristi z Hamásu.

Debata poběží celý den, šest hodin projevů, očekávat uznání palestinského utrpení je zbytečné. Z pohledu Tel Avivu se zdá, že člověk buď volá po vymazaní Izraele z mapy, nebo zavírá oči i nad izraelským použitím nábojů s bílým fosforem uvnitř nemocnice. Marný je pak názor nizozemského delegáta, že dřív než odsouhlasíme nějakou rezoluci, musíme se shodnout na faktech. Střední, věcná pozice v téhle debatě zdá se, alespoň zde v Ženevě, neexistuje.

I am the king of the Alps

2009-09-28T21:39:00.007+02:00

Podobně jako loni, vyrazili jsme jeden z posledních možných víkendů na hory. Užili jsme si visutý most, ne nepodobný tomu z Indiana Jonese - jen dřevo nahradil kov a krokodýli v hloubi pod mostem dávno umrzli. Užili jsme si celý den výhledů na ledovec Aletsch - velkou sněhovou dálnici zapsanou na seznamu přírodního dědictví UNESCO. Užili jsme si chvilkový déšť, sušené meruňky v kopci, večerní vínko na horské chatě. Užili jsme si.

The way of the UN

2009-09-25T11:19:00.013+02:00

Půjčil jsem si knížku jak přežít život v nadnárodní společnosti a moc se nenadřít. Kupodivu, Dilbert and the Way of the Weasel je plně aplikovatelná i na Ženevu. Moje šéfová, kolokviálně přezdívaná Karkulka, po mně žádá jen týdenní reporty ze zasedání. Žádné neformálky, jednání, side-eventy. Sama je pak po většinu času "not available". Zápisy z jednání lze stáhnout druhý den z oficiálních stránek UN - stačí lehké editační cvičení. Navíc David, zetáčko z Bruselu, píše flash reporty za mě. Asi nemá v Bruselu lepší věci na práci než koukat na videopřenos ze Ženevy.

Kdybych jen byl trošku drzejší, napíšu sem tam moudře znějící zprávu, zanadávám na přemíru práce, pak si sednu v kavárně na bidýlko a lovím baby. Ať žije evropská mašinérie, kde se stačí naučit vkládat do projevů pár klíčových termínů a po zbytek roku si vás nikdo nevšimne.

Honduras mezi New Yorkem a Ženevou

2009-09-18T16:00:00.010+02:00

Skončil se první týden další Rady pro lidská práva a nejzajímavější moment se stal hned v pondělí. V úvodní den se totiž zvedla vlna odporu ze strany latinskoamerických zemí proti účasti delegace Hondurasu v Radě. Její ambasador vyjádřil loajalitu k pučistické vládě, která na konci června vyhnala zvoleného prezidenta Manuela Zelayae. Valné shromáždění tento akt odsoudilo a vyzvalo státy, aby neuznaly žádnou vládu než tu Zelayaovu. Symbolický charakter uznání států se tak ukázal v plné míře. Už nestačí mít kontrolu nad územím, populací, hranicemi a zahraniční politikou. Mezinárodní komunita je jako družstevní dům, bez souhlasu sousedů se nic přestavovat nesmí.

Rada se nakonec usnesla, že celou záležitost odešle do akreditační komise, tedy zpět do New Yorku, a po dobu jejího rozhodování nevpustí nikoho z honduraských diplomatů do sálu. Ambasdor této malé země, sám naopak tělnatý macek, musel být dokonce vyveden ze sálu pro vykřikování terminátorových slov "We'll be back!". Columbia Pictures zvažují žalobu za kopírování.

Rada se tak kvapně zbavila problému a odeslala horký brambor nazpátek za oceán. Zajímavé bude sledovat, co se stane, když se nepodaří uznanou, nyní ale exilovou, vládu vrátit do země. Pak se ambasadorova slova naplní a UN bude zase jednou pro smích. Všichni proto doufají, že volby plánované na listopad a obrovský tlak USA nakonec povedou k situaci stravitelné pro všechny.

V Ženevě se zatím vaří rezoluce, která by situaci v Hondurasu odsoudila a zároveň by vytvořila geografický mandát pro zvláštního zpravodaje, který by se tamní situací zabýval. Většinou je tento akt nadmíru složitý a podporovaný jen západními zeměmi, tenokrát se ale mezi nejhlasitější zastánce řadí Brazílie a, světe drž se, Kuba. Tedy země, která vždy geografické mandáty zatracovala pro selektivitu, zaujatost a nepřípustné vměšování se do vnitřních událostí záležitostí. Zatím se neví, jaký strategický kalkul Kubánce vede tentokrát. Hráči diplomatických šachů jsou totiž výteční.

Zpět

2009-09-05T19:26:00.012+02:00

Prázdniny skončily minulým postem a já jsem ode včerejška zpátky ve Švýcarsku. Celá cesta byla podobně krátká jako předchozí věta. Znovu si tak potrvzuji, jak jsem už ostatně kdysi psal, že vzdálenost je pojem navýsost relativní - letadlo zbořilo jakékoli smysluplné pojetí vzdálenosti. Občas se až zdá, že je složitější přejet vlakem mezi Ústím a Prahou, než přiletět na víkend do Ženevy.

Čas je termín podobně relativní, nezbývá mi než opět zopakovat myšlenku výše odkazovaného postu - Ženeva zářijová je naprosto odlišná od Ženevy červencové. Z lidí, které znám, tu zůstali jen dva. Zbytek povětšinou úředničí v Praze, popřípadě pochoduje v uniformě v helsinských kasárnách.

Na druhou stranu, díky svým hostitelům se každé ráno budím s pohledem na police plné knih o správném podnikání a investování. Navíc, k několika málo úkolům, které tu mám, patří i zhubnout. Výjimečně však nemusím hubnout já, ale můj kufr - do měsíce musí ztratit deset kilo, jinak se do New Yorku nedoplatím.

Zaplnit tak čas dříve věnovaný pintám guinessu s kolegy nebude problém!

Z červencových cest

2009-09-03T14:11:00.005+02:00

Po delším a soustavném nátlaku lidí, co zanevřeli na facebook, dokopal jsem se dát dvě švýcarský alba i na picasu, abyste si všichni je mohli užít i bez velkého ksichtobratra! Ostatně, nemůžu zůstat pozadu po Davidovi a Lindě, kteří se oba hrdopyšně chlubí svými zážitky ve svých albech. Jak říkal Neruda: "Duch náš roste v výš a tepny touhou bijí, zimniční touhou po světech div srdce nerozbijí!" Nebo, jak říká prozaicky mamka, všichni máme jen natočenou vrtuli v zadku.

Bohužel zatím můžu dát dohromady jen červencová alba, můj srpen byl natolik rozlítaný, že žádné ucelené fotky dokupy asi nedám... Uvidíme. První album je z našeho malého výletu po švýcarských městech - Fribourgu, Bernu, Luzernu, Zurichu a St. Gallenu-, to abychom se mohli vrátit do ČR bez ostudy, že jsme viděli jen Ženevu!

Druhé album je z čtyřdenního treku, co jsme podnikli s Pucíkem a pár dalšími odvážlivci po přilehlých švýcarských a francouzských Alpách. Pucíka to stálo kolena, Zuzku spoustu puchýřů, ostatní jen spoustu potu, funění a promoklých batohů.

Zveřejněním těhle fotek dělám pomyslnou tečku za prázdninami před tím, než v pondělí zase nastoupím do práce. Letenku, naštěstí od SwissAiru, mám na tuhle sobotu. Jen pro úplnost, konkurenční fotky z ženevských akcí najdete zde.

O vořeších a špeku

2009-08-23T14:57:00.010+02:00

Obrázky maďarského prezidenta, jak stojí na mostě do Komárna, chvíli zaváhá, promluví s novináři, otočí se a odjíždí, proběhly včera snad všemi českými médii. Socha svatého Štěpána byla odhalena bez mezinárodní účasti, mezinárodní dohrou však hrozí jak premiér Fico, tak prezident Sólyom. Že ani jeden z těchto pánů si nenechá ujít okolnost pošťouchnout druhého v rámci stoleté nevraživosti je všem zřejmé a ze všeho nejvíc médiím. Nejčastěji opakovaným argumentem slovenské strany je ten o provokaci v den výročí okupace Československa v roce 1968. Nabízí se přeci tak okatě!

A novináři jej spolkli bez okolků. Nikdo se neptá, proč byla socha odhalována právě ten den? Byla to opravdu provokace? Dvacátý srpen je maďarským státním svátkem – výročím smrti právě světce Štěpána. Tento den byla budapešťská obloha plná světlic a prskavek právě pro tento účel. Podobně si volna užívalo celé Maďarsko i v inkriminovaný pátek 21. srpna (což si odpracuje příští sobotu). Teze o cílené provokaci ztrácí na síle, datum odhalení sochy nebylo náhodné. Bohužel žádné z novin a televizí, které jsem včera četl a sledoval, si tohoto malého faktu nevšimly.

Všem se líbilo nafukovat bublinu maďarsko-slovenského konfliktu. Extremisté Ján Slota vs. Gábor Vona, v pozadí poštěkává Fico, Dzurinda, ale i Sólyom. Na tom se dá zpráva přeci postavit nejlíp!

Jako novináře mě podobná neschopnost ptát se uráží. Vzít dvě protichůdné citace a postavit na nich konflikt přece není žurnalistika a už vůbec ne záruka objektivity! Dát nadbytek prostoru všemu, kde je černobílý konflikt, nejlépe prodchnutý špióny a muži v pozadí, je podobně zhůvěřilé. Média jsou pak plná příběhů o bačkorách pro Paroubka (s trapnou fotkou Paroubkovic psa), najatých chuligánech, co házejí kameny po Topolánkovi (to se Nova včera vytáhla – live rozhovor s jakýmsi pobudou, kterého prý „kdosi“ najal - kdo si by si historku o najímání kýmsi v pozadí nevymyslel, když mu to zajistí čas v hlavních zprávách?), případně hloupá kauza Toskánsko. Tu ostatně nejlépe shrnul na svém blogu Alex Koenigsmark, když napsal: „Zdaleka mi tolik nevadí, že tam byli spolu, ani jim nezávidím, že na to mají, nejsem sice rád, že si na to v podstatě nakradli, ostatně nebyli sami, ale nelíbí se mi jejich panděra a duchaprázdné, naobědvané ksichty.“

Je téměř nemožné splnit si český novinářský sen – být opět váženým hlídaným psem demokracie. Zatím jsme jen vořeši, co skočí na každý špek.

"...jó, to u nás v Ženevě..."

2009-07-29T13:21:00.010+02:00

Jsem doma teprve několik dní a už se mi to stalo několikrát. Nelíbila se mi restaurace, kam jsme šli s mamkou na polední menu. Nelíbil se mi způsob jízdy některých řidičů oktávek cestou k babičce. Nabídka sýrů v Globusu zdála se mi vysloveně chudá. Po každé se mi na jazyk drala stejná reakce: "...jó, to u nás v Ženevě..."

Vždycky jsem se stihnul kousnout do jazyka. Po půl roce si těžko můžu Ženevu přivlastňovat, navíc by tyhle poznámky byly nefér. Pozoruju ale na sobě, co u mnoha jiných cestovatelů 'půl roku tady, půl roku tam' - nikomu se nechce zpět do Čech, snad jen kvůli kamarádům. Nic není na dostatečné úrovni, s dostatečným výběrem, cenou, kvalitou, doplňte si sami. Kdo se vrací, veze domů kufry sýrů, vína, whisky, jen aby přežil co nejdéle v bublině 'ještě nejsem zpátky'.

Zcela se tak otáčí pocit předrevolučních emigrantů, co v cizině vždy toužili po návratu, ale nemohli. Je to otevřeností hranic? Rozplýváním se české identity? Pocitem, že Čechy můžeme být kdekoli? Způsobuje to fakt, že dnes v zahraničí pobývá jen ten, kdo chce, ne ten, kdo je vyhnán? Erasmy, Socraty, stáže a prácovní nabídky táhnou ven ročně tisíce lidí.

Stačí ale krátká doba a vracejí se lidé ke své republice vysloveně skeptičtí s instantním odsudkem 'no jó, Češi' vždy po ruce (či po jazyku?). Příliš mnoho z nich má pocit, že česká situace se nezmění, protože Češi jsou prostě Češi, nezlepšitelní, nevychovatelní, nezměnitelní. Je to trošku smutný a hlavně nepravdivý obrázek, kterému "tam venku" tak jednoduše podléháme.

Uklízíme!

2009-06-30T12:28:00.001+02:00

V Ženevě vše končí, předsednictví úspěšně předáno Švédům. Recepce k jeho konci proběhla už minulý čtvrtek. A že to byl běh... Tři zvláštní zasedání (Gaza, finanční krize, Sri Lanka), pět týdnů regulérního zasedání, navíc výbory, komise, pracovní skupiny a dubnová Durbanská revizní konference. (Podrobnější zhodnocení vyrobím snad v dohledné době.) Prý se máme poplácat po rameni sami, varoval nás pan velvyslanec, bo nikdo jiný to za nás neudělá. Asi narážel na úlevné člányk většiny západních novin...

Česká mise mezitím uklízí stoly, vyhazuje tuny papíru, většina jejích členů prohlíží mapy, zasněně zírá z okna a čeká na povel k vyklizení pozic. Třeba konečně najdu čas na Muzeum Červeného kříže!

Mr. P goes to New York

2009-06-19T19:55:00.005+02:00

Přišla obálka, v obálce pas, v pase vízum. Další položka před odjezdem do Ňjůjorku splněna! A pro ty, kterým jsem to ještě nestačil říct: Po zářijovém zasedání ženevské Rady pro lidská práva OSN odletím směr Velké jablko a tam do konce roku budu otročit v područí Delegace Evropské komise při Valném zasedání OSN a jeho 3. komisi. Kdo přijede na návštěvu?

Ruka ruku umyla

2009-06-10T16:30:00.010+02:00

Zábavou tohoto týdne jsou periodické zprávy o stavu lidských práv (mimojiné) na Kubě, v Rusku, Číně či v Saudské Arábii. A tyto země ukázaly zbytku Rady, jak byrokracie obrací univerzální přezkum lidských práv na hlavu. Stačí mít svojí páku v organizačním sekretariátu.

Z časových důvodů se ke každému ze zkoumaných států vyjadřuje pouze cca deset dalších států a deset neziskovek. Pořadí se určuje podle principu, kdo dřív přijde, mluví. Registrace oběma skupinám se otevírá v den předcházející diskusi v 14.30, přesto sekretariát otevřel bez oznámení jakousi předregistraci již v devět ráno. Prvních deset příchozích? Kuba, Pákistán, Čína, Rusko, Bělorusko, Sri Lanka. Náhoda? Mafie. Sekretariát prý chtěl ulehčit čekajícím jejich muka.

Prvních deset ve frontě neziskovek byly všechno GONGOs, tedy kvazi-neziskovky, které si vyživuje stát. (Čína, Sudán a jim podobní dávno pochopili, že se neziskovek nezbaví, a tak si jich pár vytvořili, aby byly jejich hlásnou troubou.) Neziskovky oficiálně do areálu OSN nesmí před osmou ráno. Přesto GONGOs obléhali kancelář sekretariátu od šesti - jejich delegáti projeli branou v autech "svých" diplomatických kolegů. Na ostatní neziskovky pak zbývá jedno dvě místa, o které doslova závodí během od brány k frontě, start 8:00.

Výsledek? Čína, Saudská Arábie i Rusko jsou nahlas pochváleny za progres, kterého dosáhly v posledních letech, Kuba byla dokonce nazvána avantgardou lidských práv. Kým? No přeci Srí Lankou. Ruka ruku umyla.

Revoluční harlekýnka

2009-06-03T16:34:00.011+02:00

"To sacrifice 200,000 human lives for the sake of order is the price paid to maintain the peace that comes with the maintenance of a familiar status quo as opposed to the introduction of an unfamiliar one. It bespeaks the psychopathic degree to which familiarity is fetishised by a populace. It’s a situation where ‘good’ is equated with ‘familiar’ and hence undermines any inclination to familiarise oneself with a relatively unfamiliar good.”

Nenašel jsem citát, který by lépe vystihoval s tak mrazivou přesností, proč je tak jednoduché zamknout tragédii z Tiananmenu ve dvacátém století, zapomenout ji, ignorovat. Ontologické bezpečí (znám svět, ve kterém žiji a vím, jak se v něm chovat, abych přežil) spolu s relativním zbohatnutím řadových Číňanů bere dech atomizovaným kritikům vlády. Cenzura řízená státem pak už jen zastřešuje tuhle atmosféru ticha. Huba zacpaná chlebem, kde nestačí chleba, pomůže tvrdší chleba.

A tak dnes proběhlo dvacáté výročí masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu. Tiše, nenápadně, poklidně. Rada pro lidská práva, ač právě začala třítýdenní zasedání, o Tienanmen ani slůvkem nezavadila. Prioritou je přítomnost, nikoli to minulé. Zabíjením se zabýváme dostatečně dnes a denně, žádný stát navíc nemá zrovna čistý štít své minulosti. Každé ráno bychom tak strávili hodinu připomínáním si obskurních výročí, každé honorované minutou ticha. Zbytečně bychom brousili sekyry, co už měly být dávno zakopány.

Jenže darmo zavírat oči, bez minulosti přítomnost neexistuje. Bez minulosti si lidé brzy začnou vzdychat po tatíčku Stalinovi, po Maovi, ale třeba i po Rudých Kmérech. Příběhy těch, co se postavili teroru, patří v očích mladé generace na stejnou poličku jako bitvy v Narnii, Středozemi, či v Bradavicích. Dobře se to čte, ale je to stále dokola. Jak harlekýnka do šaliny.

Na každé kolo tunu rýže!

2009-05-28T09:14:00.018+02:00

Včera skončené zvláštní zasedání Rady o situaci na Srí Lance jen připomnělo vzorce, které Radu pro lidská práva OSN sužují po celou dobu jejího fungování. Předně, country specific rezoluce nemají podporu ani mezi jinak umírněnými členy. Udržet proto původní skupinu zemí, které zvláštní zasedání svolaly, bylo občas i nad švýcarské diplomatické síly. Naopak sehnat dvacítku členů, kteří poklepou Srí Lanku po rameni a kteří se semknou k obraně nedotknutelných principů suverenity a nezasahování do vnitřních záležitostí, nebylo vůbec složité. Dva dny jsme proto poslouchali ódy na statečný boj ostrovanů s teroristy, s nečekanou humanitární krizí (za kterou nesou vinu samozřejmě Tamilští tygři a kterou Srí Lanka řeší nad očekávání dobře), s neoimperialistickým a nevděčným Západem a s pátou kolonou zaprodaných reportérů.

A kdybyste to nevěděli, (a) nejlepší jsou čínské stany a indické potravinové balíčky, (b) reportéři jsou sice často terčem útoků, ale můžou si za to sami svými jednostrannými a pro-teroristickými články a (c) Srí Lanka přístup humanitárním organizacím do uprchlických táborů nezakazuje. Pouze pro vysokou prašnost (protože to je to, co vás zajímá, když vy a 300 tisíc lidí kolem nemá co jíst a kde spát) omezuje počet vozidel na jedno na organizaci. Srílanský ministr pro lidská práva těmto organizacím doporučil používat jízdní kola. Už jste někdy překládali kamion plný pytlů s rýží na nosič svého horala?

Nakonec přišla procedurální bitva včetně invokovaného pravidla 117, které násilně uzavírá debatu. EU jen sledovala, jak se její plány jeden po druhém rozpadají. Přemýšlím, jestli je na chybě špatná komunikace s umírněnými státy (opět všechny hlasovaly s opozičním táborem). Spíš si ale říkám, že Unie samotná se stává fundamentalistou lidských práv a jako každý fundamentalista je většinou náležitě ostrakizována. Na druhou stranu, ve chvíli kdy Srí Lanka odmítla do rezoluce zahrnout prostou lítost nad desítkami tisíc obětí 26-letého konfliktu, komu by se nechtělo na barikády?

Nabízím peníze. Značka: Spěchá!

2009-05-19T22:08:00.008+02:00

Přišel jsem teď díky univerzitě k penězům navíc. Hlavou hned víří nápady, jak nečekané děngušky rozkutálet. Péřový spacák se žďárákem? Nový mobilo-foto-přehrávač, který by nahradil dosluhující přístroje a vypadal by way cooler? Inline brusle? Letenka do Ruska?

Jenže zlaťáčky mi prokazují medvědí službu. Na zimní stanování stačí dva staré spacáky, žďárák roztrhám v létě v maliní v Českém ráji. Dotyková Nokia mi vypadne z kapsy a práskne s sebou pod tramvaj, brusle skončí ve skříni. A Rusko? Nedejte se vysmát, nemůžu zmizet na tři týdny. Sny se sní tak dlouho, až se všichni bojí je uskutečnit.

Asi ty peníze dám nakonec na charitu. Jinak bych si totiž musel přiznat, že spousta mých snů bude navždy jen sny. Utrácet za zbytečné věci se mi totiž nechce.

Bod nula

2009-05-10T15:52:00.009+02:00

V rámci příprav na čtvrteční zkoušku z Teorie konfliktu, války a míru musím přečíst nějakých tisíc stránek textu. A desítky z nich mě přivádí k amoku. Zejména pak ty popisující existenci fanatického terorismu a jeho boj proti civilizovaným národům. Připomíná mi to návštěvy japonských muzeí věnovaných atomovým útokům na Hiroshimu a Nagasaki, kde dokumentární filmy obvykle začínaly až svržením Little Boye. Nikdo se neobtěžoval zmínit, že Japonsko bylo přes čtyři roky v absolutní válce s USA.

Podobně pokrytecké je začínat příběhy událostmi z 11. září 2001. Pro každý příběh je důležité nastavit si správný bod nula. Terorismus má svoje kořeny, cíle, příčiny a historii. Příběhy o civilizované Americe, která hrdině a nezdolně odolovává útokům barbarských teroristů, se zapomínají ptát, co Amerika dělala posledních padesát let, že se jí podařilo dát vzniknout skupinám, které opustily veškeré zábrany a limity politického násilí. Ti barbaři totiž nepřišli z jiného světa, stejně jako Enola Gay nevzlítnul pro nic za nic.

Věda

2009-05-09T21:46:00.004+02:00

"Thus a plausible definition of science is just that it refers to any enterprise in which scholars compete with each other in constructing nonobvious explanations of the phenomena they study that can withstand concerted attempts to discredit them."

A já si vždycky říkal, jak definovat denodenní plácání s Davidem :)

Bouřka

2009-04-28T22:19:00.008+02:00

Venku hřmí, až drnčí okenní tabulky. Blesky sem tam rozáří oblohu, bouřka je teprve na cestě. A mně se vybavuje ukrutné divadlo kdysi v Krušných horách. Leželi jsme ve spacácích přes údolí od Klínovce, nad kterým se ženili všichni čerti, blesky tančily, rozvětvené, jeden přes druhý. A my jen leželi pod celtami, báli se, že ta bouřka přijde nad nás a splaví nás do údolí. A tak jsme se stali součástí strašidelného divadla jak z filmu Tima Burtona, každý stín vypadal jak natažená ruka umrlcova a nikdy nebyl na stejném místě při dalším zablýsknutí. I ti největší sígři se báli a holky se k nim tiskly, nikdo nechtěl hrát hrdinu.

Vlnka, Manka, Scully i Kobra a další bláznivé holky z indiánského oddílu, k tomu Bláha, Pešek, Pavel i Mančin bratr. Sečíku, pamatuješ?

Delší reakce k Lubomírovi v minulému postu

2009-04-22T12:15:00.015+02:00

Je těžké obviňovat Evropskou Unii nebo obecně západní země, že nebojovaly za progresivnější a modernější dokument. Západní pojetí, jak už kdysi poznamenal Hubert, "se díky snaze o uspokojení 'globální spravedlnosti' v rukou neliberálních, nedemokratických a nefungujících států stává něčím jiným [a] západní svět […] není tím, kdo [v OSN] udává směr." Prosadit tedy například koncept diskriminace na základě sexuální orientace do výsledného dokumentu bylo nemožné, ubránit se paragrafům o hanobení náboženství, nebo o údajném izraelském rasismu se podařilo jen s vypětím sil a díky snaze států o konsenzuální výsledek.

Západní státy přesně z této obavy nechtěly, aby se jakákoli konference vůbec konala. Zdá se mi, že tato pozice je jakousi přehnanou pomstou za první Durban z roku 2001, kde se zejména EU navzdory silným projevům antisemitismu a revanšismu nechala ukolébat a podepsala výsledný dokument, čehož od té doby lituje. Ve chvíli, kdy ovšem většina konferenci chtěla, bylo politicky neúnosné říci, že s bojem proti rasismu nechceme mít nic společného.

Výsledkem je silná evropská skepse a nedůvěra vůči celému procesu. Tu EU cítí zejména proti výslednému dokumentu (prý je příliš kompromisní, obsahující nepřímé nebezpečné odkazy k Izraeli (para 5) a k hanobení náboženství (para 12), v ostatních problematických oblastech jen opakuje, co již dohodla první konference proti rasismu v roce 2001), proti osobě prezidenta konference (kterým je keňský generální prokurátor Amos Wako a kterého speciální zpravodaj OSN Phillip Alston obvinil, že je hlavní překážkou stíhání zodpovědných pro nezákonné vraždy spáchané ozbrojenými keňskými složkami), a nakonec proti postavě prezidenta Ahmadínežáda (jeho projev sice nebyl radikálnější než jiné jeho výstupy, na fóru OSN se vším agreed language ovšem toto byla za přijatelnou hranicí).

Osobně s ideou vykráčení souhlasím, za dané situace nešlo dělat nic lepšího. (Doporučuji podívat se na projev norského ministra zahraničí, který následoval hned po Ahmadínežádovi a který byl velmi silný. Litoval jsem, že Norsko není v EU!) Tohle vše je ale samozřejmě škoda a Durban II je promarněnou šancí. Současné klima v OSN však od začátku nabádalo k nejvyšší opatrnosti a i podstatné skepsi.

Jak jsme vykráčeli

2009-04-20T16:19:00.015+02:00

Báli se toho všichni, koordinovali jsme na toto téma několik dopolední. A pak na pódium vstoupil malý tmavý mužík, dlouze pochválil Alláha a jeho proroky, pak přešel rychle k věci. Z míry ho nevyvedl ani nepovedený pokus jakéhosi zoufalce hodit po něm rajče. (Zoufalec byl naopak vyveden expeditně.) Netrvalo ani dvě minuty a sálem se rozězněla slova o nejkrutějším a nejrepresivnějším rasistickém režimu v Palestině, kterému k moci pomohly evropské mocnosti, aby si ulehčily svědomí od vlastního rasismu.

Nevím, kdo se zvedl první. Někdo říká Francouzi, někdo ukazuje na Brity, jiní chválí Čechy. Ale již po pár sekundách za smíšeného potlesku i pískotu vycházela celá EU dveřmi z druhé Durbanské konference. Foťáky cvakaly, kamery a mikrofony strčené přímo do tváří velvyslanců. A Ahmadínežád řečnil dál.

Z četby

2009-04-17T00:32:00.010+02:00

"Přesvědčení evropského člověka, že je subjektem, který myslí, a tudíž evidentně je, nemá v šamanském světě místo. [...] Šílenství tu neplatí za výjimečný, nepravděpodobný exces, ale za stav, kterým je ohrožen každý a neustále. [...] Všechno tu souvisí vášnivě se vším, v hmotné i duchovní sféře, všechno se prolíná v nekonečných metamorfózách a boj o výsadu mít duši je každodenní záležitostí. [...] Být člověkem je tady křehké privilegium."

Martin Ryšavý, Cesty na Sibiř.

Po práci

2009-03-31T21:25:00.004+02:00

Whisky ve skleničce ještě než se uvolní uzel kravaty. Posléze cigárko na gauči, k tomu Rolling Stones, Mark Lanegan a Karel Kryl z repráků. Pak že život není krásný a jednoduchý...

Desátá Rada skončila, it is so decided

2009-03-27T15:20:00.017+01:00

Ladies and gentleman, I hereby close the 10th session of the UN Human Rights Council. Všechny předložené rezoluce byly přijaty - máme deklaraci o hanobení náboženství, nového nezávislého experta pro kulturní práva, spousty paragrafů proti mučení, rasismu, svévolném věznění, ale také o Severní Koree, Myanmaru, či Somálsku. Všechno jsou to pracně vyhádané, uslovíčkařené, tisíckrát pročtené a přepsané řádky.

Největší boj se svedl o rezuluci k DR Kongo. EU sice nakonec prohrála hlasování s Africkou skupinou, místo unijního textu byl schválen návrh předložený Egyptem. Unie na poslední chvíli vzepjala veškeré síly a hlasování o svých návrzích prohrála o pouhé tři hlasy, ačkoli se čekalo drtivé vítězství Afričanů. Říkám si, že kdyby EU netrávila hodiny a hodiny koordinováním mezi sebou a častěji k jednání přibírala kolegy z ostatních skupin, nemuselo to dopadnout takhle. Kroužek lidskoprávních expertů EU radících se kdesi v rohu konferenční místnosti si už vysloužil nejednu konspirační poznámku...

(A přitom, byl to nakonec chilský ambasador, kdo měl krásnou řeč a kdo vytkl Egypťanům a potažmo celé Africké skupině přesně to, co jí vytknuto být mělo. Shlédnout celou debatu k A/HRC/10/L.3, včetně chilského vstupu, možno zde.)

Celá Rada představuje zvláštní a do sebe zacyklený svět. Rezoluce se schvalují dokola, kolotoč témat se každoročně vrací. Ne, nejsem zklamaný. Pro polititologa je to ohromně zajímavé pozorování národních stereotypizovaných a sekuritizovaných diskurzů. Právník se baví sledováním jouannetovské mnohojakosti mezinárodního práva. Diplomat se učí vyjednávat, přehrávat, vyhrožovat manifestativním odchodem ze sálu, usmívat se do tváře protivníka, který mu vyloučením ze společnosti civilizovaných národů.

Pro návštěvníka... jo, některé ženy tu byly krásné... Mojí osobní miss je delegátka Rwandy... Mojí soukromou miss... jejda... tohle už mám psát jinam :D

Začátek skvělého přátelství

2009-03-17T12:06:00.004+01:00

Louie, I think this is the beginning of a beautiful friendship, skoro jsem zaslechl říkat sudánského diplomata směrem k severokorejskému protějšku. Tak hezky si notovali při interaktivním dialogu o druhém jmenovaném. OSN je zpolitizovaná, tematické i geografické mandáty jsou výsledkem neoimperiální politiky USA a Evropy, svět musí respektovat různé sociální a politické systémy a kulturně odlišné způsoby vlády, vždyť přece severokorejci, podobně jako sudánci jsou nadšeni z podmínek, ve kterých žijí!

Když tato schůze začínala, říkal jsem si, že bych rozhodně nechtěl být v kůži severokorejského diplomata. Rada ho ugriluje za to, že zemi s jaderným programem chybí 800 000 tun jídla ročně, lidem je zakazováno obchodovat s čímkoli kromě pár zemědělských produktů, ženy mladší 49 let nesmí obchodovat vůbec, rýže (!) a cokoli vyrobeného je v absolutním monopolu státu, televize i rádio se prodávají předladěné na státní kanály, sledování čehokoli jiného je trestné, stejně jako milion jiných maličkostí, které vás dostanou do vezění na desítky let...

Jak moc jsem se spletl! Naivka! Na prohlášení o nedotknutelnosti severokorejské suverenity se stály fronty, delegáti přicházeli poklepávat na ramena, třást rukami, vyjadřovat podporu. Pak že multikulturní přátelství v OSN nekvetou!

Mercedes, co to občas vezme zkratkou

2009-03-09T21:06:00.012+01:00

Hubert Smekal si nedávno posteskl, že Západ si vymyslel lidská práva, šířil jej světem, "jenže [najednou se jeho produkt] vrací zpět značně pokroucený." Samozřejmě, podobný pohled by byl normální, kdyby šarvátky EU a ostatních byly viděny jako legitimní politické souboje v kategoriích zájmů a soupeřících slovníků. Jenže. Nedávno jedné vysoce postavené úřednici z Evropské komise během koordinace EU ujelo, že ji "bolí, když slyší, jak EU je dávána na stejnou úroveň s ostatními regionálními celky, vždyť EU je přece svou podstatou úplně jiná" (netřeba dodávat, že lepší). Něměcký ambasador vzápětí dodal, že "bez EU jsou lidská práva jako auto bez motoru", nyní je prý jen otázka, jak "z trabanta udělat mercedes", tedy jak donutit Radu jet rychleji ve směru určovaným Unií.

Podobně mě osobně rozčarovávala debata o jednotě v rámci Unie. Mnozí byli rozčíleni, že se stále hůře daří shánět podporu afrických či asijských zemí, protože ty stále více drží pospolu. Zvláštní slyšet toto od Unie, která vzájemnou shodu staví nad vše ostatní. Nervy lehce cukají i spřízněným zemím, například Norsku. EU často totiž týdny projednává své texty, slovíčkaří nad každým paragrafem. Pak ze strachu, že ji někdo předběhne, svůj text představí a očekává od ostatních jen a jen potlesk. Komentáře a návrhy změn jsou přijímány se zdviženým obočím. Je zarážející, když i Norsko a Kanada, země Unii blízké, vidí svého evropského partnera jako zhýralé, rozmazlené a sebestředné děcko.

Už se těším na zítřejší debatu se speciálním reportérem pro otázky protiteroristických opatření a jejich dopadu na lidská práva. Ve své nevybíravé zprávě ukazuje, že mnohé země Unie, tolik rozhořčené Guantanámem, tam až do května 2007 posílaly své vlastní zpravodajce, aby se účastnili nebo přímo vedli výslechy (note 63, opraveno). Že obecná směrnice NATO z roku 2001 o spolupráci výzvědných agentur umožnila tajné přelety, mezipřistání a možná i chvilkové tranzitní věznění, které si po Evropě prováděla americká CIA (para 49). Jak nakonec píše Scheinin, stát, který se aktivně nebo i pasivně podílel na výslýchání vězňů držených jiným státem, je vinen, pokud věděl, nebo měl vědět, že vězeň byl vystaven mučení, nebo jinému zakázanému zacházení, včetně svévolného věznění. Každý stát EU, který kdy použil informaci z Guantanáma je tak po určitém datu, kdy se samotný charakter této věznice provalil, vinen podobně jako samotmé USA.

Osobně si vnitřně užiju úsměv, který se rozlije po tváři severokorejského velvyslance, až tohle uslyší. Protože se zase jednou ukáže, že je krásné kázat vodu, ale málokdo vydrží nepít víno.

10. Rada pro lidská práva

2009-03-04T12:09:00.010+01:00

Začalo 10. zasedání Rady pro lidská práva OSN, první tři dny probíhá tzv. High Level Segment, na který se sjíždějí prezidenti, premiéři, ministři a jejich náměstci, vychvalují své země a haní své oponenty. Všichni sedí v kruzích kolem prezidenta Rady, seřazeni podle francouzských názvů svých zemí. A tak se stane, že Severní Korea (Republique Populaire Democratique de Coree) a ČR (Republique Tchèque) sedí vedle sebe. Bylo úsměvné pozorovat zjevně nachlazeného knížete Schwarzenberga, jak od řecnického stolku Severokorejce kritizuje, a pak si jde sednout zpět bok po boku s pchjongjangským velvyslancem, oba se vznešeně přehlížejí a hledí vpřed na další řečníky a na plátno za nimi. Jak kdyby si to nemohli vyříkat v kuloárech na chodbě. :)

Je zvláštně masochistické dnes a denně vedle severokorejců sedět a čekat na debatu o jejich zemi. Tak krásně se debatuje o krizi tu a tam. Ale řekněte to diktátorům přímo do ksichtu, ještě navíc v diplomatickém jazyce. Ne všechny země ale udržely svůj jazyk na uzdě. Íránce musel prezident Rady napomenout, aby používali UN agreed language...

...a už sakra těm Izraelcům nespílali do ilegitimních Sionistů!

Postesk

2009-02-27T00:46:00.000+01:00

Nejhorší, co se může v životě na dálku stát, je zjistit, že někoho z blízkých už k životu nepotřebujete. Ne, že byste je nechtěli, nesnášeli, nebo se jich chtěli zbavit. Prostě nepotřebujete. Práce, zábava, škola, povinnosti, sport, únava, energie, vše proudí bez jejich přítomnostit. Ano, taková je sice definice života v dálce, ta smutná část přichází, když večer při pohledu na zelenající se icq kontakt list zjistíte, že vám to nevadí. Že se vám nechce vyprávět, ptát se, vysvětlovat, domlouvat, vzpomínat, organizovat.

Jistě, šlo by použít známé klišé o přicházejících a odcházejících lidech a životu, který běží dál. To ale okamžiku zjištění na depresivnosti neubírá. Hlavně když toto zjistíte třikrát za posledních deset dní.

Stěhovací den - konečně bydlím!

2009-02-21T20:41:00.009+01:00

Ode dneška přijímám návštěvy! Vstupné dobrovolné, všichni víte, co já rád... Do teď úplně nemůžu uvěřit svému štěstí, kolega Luca byt stále ještě po týdnu snažení nenašel a ani se nic nerýsuje. Já jen cestou rozbil čtyři jogurty, když se mi rozjel zip na báglu. (Už chápu, proč mi jej Lucije vrátila... Je rozbitej.) Kdyby mě někdo sháněl, zavolejte na +417 638 78 785. České číslo mám stále zapnuté na druhém mobilu, ale na švýcarském reaguju rychleji :) Všichni jste zváni!

Popírači, karikaturisti a jiná havěť

2009-02-20T11:00:00.007+01:00

Na současných jednáních o Durbanu 2009 (viz minulý post) EU českými ústy navrhla článek, který vyzývá státy, aby zavrhly všechny projevy popírající holocaust, zcela nebo zčásti, i všechny aktivity směřující k tomuto cíli. Cítím krysu dvojitých standardů. Nechci popírat holocaust, ani jeho části, ale přijde mi zvláštní, že EU na jedné straně odmítá jakékoli postihy za hanobení náboženství s odkazem na absolutní svobodu slova, ale na straně druhé uzavírá debatu o historickém fenoménu. Mezi vědeckou historií a esoterickým náboženstvím je prý zásadní rozdíl. "Pravda o holocaustu je zkoumatelná a obhajitelná, pravda o náboženství neexistuje," bránila evropský názor má kolegyně.

Ale v tom přece pes zakopaný není. Historie se nedá konzervovat, uzavřít tečkou zákona. Je na omylu ten, kdo si myslí, že debata o bratrech Mašínech, o prezidentech Benešovi, Háchovi či Tisovi skončí jejich vyznamenáním, zatracením nebo zvěčněním v jednovětném zákoně. Chci poslouchat každého, kdo přijde na nové souvislosti známé historie. Nebo nemám číst o tom, že Masaryk, prezident tatíček, se pravděpodobně podílel na nepodařeném atentátu na Lenina? Že francouzské jaderné pokusy ze šedesátých let 20. stol. v saharské Africe pravděpodobně zabily přes třicet tisíc lidí, ačkoli francouzská vláda vždy tvrdila, že tato oblast byla liduprázdná?

A neříkejte mi, že holocaust byl tak strašlivý, že jej nelze s výše zmíněnými událostmi srovnávat. Ve 20. století se udály události minimálně stejně strašlivé. A nešermujte čísly. Čínská kulturní revoluce, ruské gulagy, kambodžské, rwandské či balkánské etnické čistky si obětí vyžádaly i více. To samozřejmě neznamená, že ode dneška máme tleskat biskupům popírajícím bez jakéhokoli důkazu existenci plynových komor. Nebo naopak zavírat karikaturisty za obrázky Ježíše, Višny či Mohameda.

Nestavme ale holocaust na piedestal nejhorší události lidských dějin, která nesmí být reflektována. Nebuďme eurocentričtí, ani při vypichování toho negativního.

Durban Review Conference 2009

2009-02-18T22:00:00.003+01:00

Nejvíce času v ženevské OSN dnes zabírá příprava finální rezoluce pro Durban Review Conference, která má zhodnotit a zaktualizovat výsledky dosažené v roce 2001 na Světové konferenci proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a příbuzné intoleranci. Všechna regionální uskupení vytvořila své vlastní návrhy nové rezoluce. Dohromady asi 650 paragrafů. Díky aktivitě ruského vyjednavače se podařilo počet paragrafů snížit na cirka 250. O každý se ale nyní vede boj. Jedna skupina plete bič na druhý.

Organizace islámské konference hledá cestičky jak prosadit nepřijatelnost hanobení náboženství, aby propříště už nikdo nemohl karikovat Proroka. Afrika se brání přílišnému zmiňování vnitřních uprchlíků. Přiznání speciální ochrany takovým uprchlíkům by jen tyto země zavázalo k mnoha dalším povinnostem. Komu v Africe vadí, že lidé žijí v uprchlických táborech více než deset let?

Rusko nenápadně prosazuje potřebu zatratit státy, které uměle brání svým občanům získat občanství. Cítíte bič, který velcí bratři z východu pletou na své pobaltské sousedy? Vždyť všechny tři tamní republiky mají početné rusky mluvící menšiny. Ve všech třech zemích se lidé musí naučit estonsky/litevsky/lotyšsky a složit zkoušku z ústavy, pokud chtějí získat občanství a přístup k zaměstnáním ve státní správě. Jazyková kompetence je Rusům už dlouho trnem v oku. A nová deklarace by měla trn vythrnout, proměnit v klacek a tím pobaltské vlády umlátit.

Evropská unie se brání jakémukoli omezení svobody slova (aby mohla nadále kreslit Mohameda), oponuje jakémukoli vyjmenování skupin obětí (aby zabránila chytrákům z ostatních zemí "náhodou" některou ze skupin zapomenout) a prosazuje velmi širokou definici diskriminace (aby měla náboje pro svou politiku podmíněnosti).

Největším překvapením je pak účast USA, které původní konferenci opustily před schválením finální resoluce. Šušká se, že účast Ameriky je jednou ze změn, kterou přináší administrativa Baracka Obamy. Delegace se zatím chová dosti zdrženlivě, technicky... Aby to nedopadlo jako s Ligou národů, ITO nebo Mezinárodním trestním tribunálem, které USA vyjednaly a doladiliy aby je nakonec opustily a neratifikovaly. (Podrobnou, ovšem poměrně jednostranně zaměřenou analýzu americké iniciativy najdete zde.)

Samotná konference začne 20. dubna - jsem celkem zvědavý, jak daleko tímhle tempem do té doby delegáti dojdou. Jisté je jediné. Na konci si všichni poděkují.

Moderní telegraf

2009-02-17T20:00:00.008+01:00

Nemělo by mě to překvapovat, ale přesto se musím denně smát telegrafickému jazyku OSN, ve kterém tradiční STOP bylo nahrazeno slovem DĚKUJI. A proto, posíláte-li někoho v OSN do hajzlu, oznamujete mu, že jeho návrh je na hlavu postavený a nepřijatelný, nezapomeňte na začátku a na konci hezky poděkovat.

Mimochodem a zcela off-topic, zajímavý příběh o tom, že dva tučné roky z ruiny supervelmoc neudělají, najdete zde.

Byrokracie à la Venezia

2009-02-12T18:19:00.012+01:00

Každý stážista by měl do Ženevy odjíždět s potvrzením o stáži a s dvěma tisíci eury zálohy na zařízení se. Samozřejmě, já nemám jediné. Samozřejmě, každá realitka chce vidět obojí. Podklady pro stáž jsem dostal čtyři dny před odjezdem, ihned je vyplnil a během hodiny s nimi běžel na poštu. Přesto mi bylo v den mého odjezdu řečeno, že prezidentka EIUC (mé školy) tam není a že vyplacení zálohy potvrdí další den. Přes mé urgence držely Benátky další tři dny bobříka mlčení. Ani poté ale nepřišla vysněná zpráva o transferu peněz. Přišel jen další papír. Prý poslední.

Směšné na tom celém je, že pro urychlení všechny dokumenty posílám jednak naskenované (levnější varianta faxu) a vzápětí i poštou. Naskenoval jsem si proto svůj podpis, ten jen vkládám do oněch dokumentů, vše uložím v pdf a už to letí po drátě do Itálie. Říkám si, zda bych Benátčanům neměl soubor s podpisem poslat . Ušetřili bychom si navzájem docela dost času.

Teď, že peníze do týdne přijdou. Jinak přijdu o domluvený byt.

Vis major

2009-02-04T12:00:00.005+01:00

Vyšší síla se dnes rozhodla, že mě když ne zarazí, pak alespoň ztíží odjezd do Švýcarska. Nejdříve mi ve StudentAgency oznámili, že jejich pondělní bus nejede. Prý jsem si toho měl všimnout pod třemi hvězdičkami kdesi na konci stránky. Nevšiml. Nevšiml si ale ani online rezervační systém, který mi tento ochotně zarezervoval... Tak jsem zapnul IDOS. Vlaky stály za zlámaný groš, pět přestupů a spousta hodin za skoro pět tisíc. Když tu... Přímý bus ČSAD Tišnov! Zavolal jsem tam... a oznámili mi, že bus do dubna nejezdí.

Zachránila mě až nádražačka v Ústí. Nejen, že mi našla přímý noční vlak Ústí - Basilej, o kterém neví ani IDOS (EN 458 CANOPUS, odjezd z ÚL v 19:44 - ověřte si to sami!), ale navíc mi podle jakési omezené nabídky prodala jízdenku místo pěti tisíc za pouhých 39€. Bomba! Nočním vlakem směr Ženeva odjíždím v pondělí 9. února 2009.

Ostatně, doba odjezdu je vždycky zvláštní. Slečny, o kterých jsem si myslel, že mě zas tak moc nemusí, mi dávají sbohem s knedlíkem v krku. Jiné, které mě znaly dlouho, se mě radši straní. Vztah na dálku někomu nefunguje ani v přátelství.

Chlapi prostě potřesou mužně pravicí a nemluvnost u posledního kafe svedou na ranní rozespalost.

Aktualitka na okraj

2009-02-01T11:03:00.001+01:00

Ruská ortodoxní církve zvolila Cyrila, metropolitu ze Smolensku, svým 16. patriarchou. Cyril vystřídá Alexeje II., který loni 5. prosince zemřel a který vedl ruskou církev ještě od dob SSSR. Ostatně, počtěte si sami v IHT, zde a zde. Ruská pravoslavná církev je ze sociologického hlediska jednoznačně nejzajímavější institucí dnešního Ruska. Vidět Putina s Medveděvem v kostele Krista Spasitele muselo pobavit mnohé.

Ostatně, když bych si mohl vybrat, šel bych se raději podívat na volbu Cyrila než na inauguraci Obamy. Ale to vás asi nikoho nepřekvapuje, že?

Prosba

2009-01-24T21:16:00.009+01:00

Dnešní Lidové noviny tvrdí, že obezita, alkoholismus a sklony ke kouření nejsou ani tak moc záležitostí genetiky jako spíše přenosů v našich sociálních sítích. Toto vše se pavučinou našich známostí šíří jak nákaza, všichni jsme náchylní ke zlozvykům svých blízkých. Převedeme-li tuto celkem triviální úvahu do roviny čísel, je-li prý váš partner obtloustlý, pak se vaše šance na nová kila zvětšuje o 37%, v případě, že někdo kolem vás přestane kouřit, i vaše šance přestat se zlepšuje o pár desítek procent. Čím lepší kamarád, tím větší šance. Proto žádám všechny své kamarády:

Nežerte, nepijte a nekuřte. Jinak je to vaše chyba!!!

Day without Facebook

2009-01-16T22:00:00.007+01:00

Nedávno se odehrál další mezinárodní Day without Facebook. A já ho dodržel opět jen proto, že jsem ten den nebyl v civilizaci a tudíž počítač vůbec nezapnul. Silnější motivaci zbavit se Facebooku nemám. Jinak to ale vidí Mark Bauerlein, profesor angličtiny na Emory University v Atlantě, který právě vydal svou novou knížku - The Dumbest Generation: How the Digital Age Stupefies Young Americans and Jeopardizes Our Future (Or, Don't Trust Anyone Under 30) - a tvrdí, že svět se postupně dostává do rukou generace, která nečte, ale ani nepremýšlí a jejiž občanské a historické znalosti jsou mizivé... Za všechno prý může elektronický svět v čele právě s Facebookem. Málokdo z uživatelů FB je prý doopravdy dospělý, protože "součástí dospělosti je poznání, že 99% každodenních udalostí nemá žádny význam pro nikoho kromě nás samých" a jejich redundantní opakováni ve status řádku je jen narcistním zveličováním.

A tak bychom měli víc číst a myslet. Jen nevím, jak si výsledky toho myšlení sdělíme... Bez FB, IMDb, blogu a skype už nějak nevím, jak vám tuhle myšlenku předat.

Dilema

2009-01-05T02:03:00.002+01:00

Nevím si rady, kdy se z holek, dívek a slečen stávají ženy. Stejně tak se neumím rozhodnout, které ráno je to ideální. To, kdy se probudím ve včerejších hadrech, na stole nedopitá sklenka whisky, počítač a v polospánku odložené brýle na druhé půlce postele? Nebo to, kdy se vzbudím jen tak, na stole nedopité sklenky vína a vedle mě krásná holka? Ať už je vaše prefrence jakákoli, jedno vím jistě. V obou případech bych si uvařil kafe a koukal z okna. Protože život je krásný a nad kafe není.

Až budu starý muž

2008-12-26T20:12:00.012+01:00

Bratra mé kamarádky obdaroval Ježíšek přenosným Playstationem. Když mi jej opatrně podával, neubránil se pyšnému úsměvu člověka, který ví, jaký poklad drží v ruce. Rychle se však jeho vzlet změnil v prudký pád. To když jsem se zeptal, kde že je na tom enter. "Křížkem, ne, vole?!?" Očividně mě považoval za negramotného, když nevím, jak se ovládá PSP. Takové základní znalosti! "Já hrál hry hlavně na naší staré tři-osm-šestce," snažil jsem se hájit. Teď zase nechápavě vypadal on. Poznámku, že jsem míval Gameboye jsem proto radší spolkl. A poprvé se cítil starý. Teď už jen zdvižené obočí nad mladou generací vyměnit za zdviženou hůl!

Štastné a veselé!

2008-12-23T20:27:00.008+01:00

Hořící stromeček. Ztracené dárky. Pištící děti a štěkající psi. Připáleného kapra, zapadlou kost v krku a salmonelu v salátu. Omrzliny na půlnoční. Zlatou opici. To vše a mnohem víc vám k Vánocům přeje Pekař. Protože jinak je to boring :)

Zlatokopové z Benátek

2008-12-20T19:59:00.007+01:00

Dostal jsem další nabídku a Čína dostala vážné trhliny. Benátčani mi nabízí účast ve svém fellowship programu na rok 2009. Od února do července bych pracoval v Ženevě pro Stálou Delegaci ČR (ano, ano, pro naše krajánky) a Delegaci Evropské komise, obě při Radě pro lidská práva OSN. Srpen bych měl volno a od září do prosince bych pracoval v New Yorku přímo v UN headquarters.

Řeknete si určitě, další nabídka, tu nedostává každý. Jenni mě dokonce nazvala gold-diggerem, co vytěží z programu vše, co jen jde - mimo program samotný ještě konferenci v Lisabonu, měsíc v Sankt Petěrburgu, publikaci své diplomky, internship a teď ještě fellowship. Jenže pak se musíte rozhodovat. A měnit plány. A to já nerad.

Zkusil jsem si napsat plusy a mínusy. Fellowship znamená práci pro UN (což je do budoucna velkým plusem při pohovorech pro všechny ostatní UN agentury, zejména pak UNDP), více peněz, francouzštinu, Manhattan a práci minimálně na celý rok 2009. Eva bude schopná napsat diplomku a pojede se mnou do NY, ale jaro strávíme 1200 kilometrů od sebe. Čína je exotická, jiná a Eva by jela se mnou. Ale nenapsala by diplomku a škola by se jí protahovala do kdo ví kdy.

A teď mi někdo poraďte.

Unaven

2008-12-20T19:23:00.004+01:00

Český parlament neschválil prodloužení zahraničních misí české armády a pokud nedojde k nové dohodě, vojáci se budou muset během dvou měsíců vrátit z Afghánistánu, Iráku, možná i Kosova. Premiér a předseda opozice se navzájem obviňují, kdo za co může, kdo je větší sprosťák a cynik, nejčastěji zmiňovanou obětí je pak česká prestiž uvnitř NATO.

Unavuje mě neschopnost českých politiků držet konzistentní názory, vidět za horizont vlastní strany, popřípadě poslouchat kohokoli, kdo v ruce nedrží developerský, lobbyistický, popřípadě úplatkový a vždy řádně nabitý kufřík. Unavuje mě nesystematičnost, nenažranost, pokrytectví, nezakrývaný chtíč po moci.

A to nemluvím o tom, že se zánikem PRT v Lógaru mi zruší můj dream job...

Řešení? Pravděpodobně většinový volební systém, který nás sice připraví o kratochvíle se zelenými, KDU-ČSL a podobnými maňásky, ale aspoň dá jednotlivým exekutivám sílu vést nás vytyčeným směrem. I kdyby ten vedl do pekla. Osobně nesouhlasím s americkým radarem v Brdech, válkou v Iráku a české účasti na ní, poplatky u lékaře existujících vedle neuvolněného sektoru pojišťoven, školným existujícím vedle masového náboru nových studentů a nízkého počtu učitelů, co nepřijdou dříve než čtvrt hodiny po začátku přednášky a vaši seminárku otevřou, jen pokud hlasitě protestujete proti nedostatku bodů.

Ale bez reálné možnosti zvolit silnou vládu, která by si mohla dovolit zaujmout silné a hlavně své stanovisko, za situace, kdy všechny koncepce, dobré i ty horší, jsou redukovány na hesla, na třicetikorunové položky a na proklamace, si tohle všechno můžu tak maximálně psát na blog.

Pružina

2008-12-17T14:45:00.004+01:00

Michal Horáček mi před měsícem v rozhovoru řekl, že doufá, že naše společnost se už nikdy nenadchne, jako se nadchnula během listopadu 1989. "Nadšení přichází vždycky jen v reakci na nějaký tlak, ponížení, funguje podobně jako pružina. Čím více ji zmáčknete, tím více vyletí. Nebude-li nás nikdo mačkat, už nikdy nevyletíme. Budeme jen hezky žít," vysvětlil mi.

Já si však říkám, jestli současné muni.cz stlačování nepovede spíše k výbuchu. Ale jak správně poznamenal Ota Jirák v Staurninovi, co se stane, ví bůh...

Alkohol léčí

2008-11-29T15:39:00.012+01:00

Dnes vám, milé děti, povím příběh o prospěšnosti alkoholu. Jdu si tak včera domů ze středoškolského věnečku, kam mě zatáhla má kamarádka, lehce si pobrukuju a hlavu mám stále plnou šesti panáků whisky a obrázků dam a slečen ve večerních róbách.

A hle, kde se vzal, tu se vzal, rotvajler.

Podlezl bránu autobazaru, který měl hlídat, a radši hlídkoval v přilehlé ulici. Uzřiv mě, jal se běžet mým směrem, štěkající tlamu plnou zubů ostrých jak šavle. (Trošku kecám, děti, pamatujte, whisky zkrášluje.) Neztratil jsem však nervy, jen se na psa podíval a zeptal se ho: "Co tady kurva děláš bordel?! Lidi spí. Táhni do hajzlu!" Lehce jsem přitom vrávoral. Rotvajler se na mě ještě jednou podíval, kdyby mohl, uplivne si, otočil se a zalezl zpět do hlubin bazaru.

Za střízliva bych býval vše zkazil a dnes ležel zle pokousán na ústecké JIPce. Ponaučení? Alkohol podávaný v malých dávkých zachraňuje životy. Vedlejší účinky? Při přecházení mostu, když jsem chtěl o neúspěšném rotvajleřím útoku napsat smsku Dejvofi, mi vypadl mobil z ruky...

Nemáš voheň?

2008-11-26T00:19:00.005+01:00

A je to. Mám letenku do Číny. Odlétám ve středu 28. ledna 2009, přes Londýn, do Pekingu se dostanu pro časový posun až další den. Všechno začíná být nějak reálné, dosud to bylo pár formulářů a razítek...

Nemáte někdo voheň? Začínají se mi třást ruce.

A je to tu znova :)

2008-11-22T09:12:00.010+01:00

Na stole se kupí stohy papírů, formulářů, e-mail zaplňují divná jména. Denně projíždím stránky pojišťoven (bez Pethra bych byl stejně nahraný), běhám po finančních úřadech (kde se bez oficiálního překladu se mnou nebaví ani klika od hajzlu), k vyřizování letenky nebo víza jsem se ještě nedostal. K čemu všemu ten shon?

V únoru letím Číny!

Na půl roku se ze mě stane podej-taška v Delegaci Evropské komise v Pekingu. Jinými slovy, budu k ruce project managerovi v Good governance sekci, která se stará o projekty na rozvoj občanské společnosti. Budu se hrabat stohama papírů a kontrolovat, zda každý vykazuje, co na začátku slíbil; scházet se zástupci jednotlivých NGOs a občas se snad i účastnit nějakých těch site visits. Pravděpodobně ze mě bude kravaťák... Měl bych zajít k Marks and Spencer's. Na tu celou srandu dostanu stipendium od svých Benátčanů, navíc příspěvek na letenku.

Klučina, co tam byl loni, mi napsal: Bejijng has pretty much anything you'd get in a capital city in Europe - great restaurants, bars, clubs, sports clubs, and a hell of a lot cheaper so you can really live well on the masterini money. There's a great social scene which I'm sure you'll get into really quickly.Weather in Beijing goes from really cold to really hot so you're going to need clothes for both (or you can just buy them cheaply when you're there). In winter there are clear skies but in summer it's overcast all the time with smog, although that might have got slightly better since they started clearing up during the olympics. I'd advise you to buy a bicycle and start chinese lessons as soon as possible after you arrive.

A tak se chystám, trošku se bojím, hodně se těším, taky doufám, že to nakonec bude dobrá zkušenost. Držte mi palce!

In memoriam

2008-11-15T15:06:00.014+01:00

Většinou jsme se míjeli. On přijel v pondělí, já téměř pravidelně v pondělí nechodil domů. Ve středu odjel. V jediné místnosti jsme se tak většinou ocitli jen v úterý a přesto jsme oba trpěli.

"Peter, budeš eště dlho?" 21:30, v pokoji svítí malá lampička, běží počítač. Sedím u stolu, on, říkejme mu třeba X, se vrtí v posteli. Už nikdy více. "Peter, poď už!" 23:00, hučí větrák procesoru, já stále u stolu. On po následující dvě hodiny ostentativně zívá, vzdychá, převaluje se a sem tam koukne na hodinky. Už nikdy více. Peter, tak ale! Je noc!" 1:30. Pan X vstává, obléká se a beze slova odchází. V panice píšu Pethrovi, ať se neodpojuje od icq a v případě mého mlčení ať volá policii. Leč X se vrací, v ruce nedrží ani nůž, ani kámen z ulice či urvaný kus zábradlí. Přežiju. Převléká se zpět do pyžama, následuje dvacet minut převalování se. 02:00 vypínám počítač.

První zmizela židle.

Už nikdy si nebudu moct "vypůjčit" trochu tuňáka. Už nikdy nebudou vedle mé postele ležet knížky typu Léčení s anděly či Nové obřady lásky. Už mi nikdy nepřijde divné, že někdo může spát jedenáct hodin, většinu dne strávit zasněným pozorováním horizontu a stejně být utahaný v pět odpoledne. Never more.

Teď totiž zmizel i můj spolubydla.

Je na čase

2008-11-10T15:32:00.011+01:00

Sázíme muni, musím proto číst každý řádek, co jsme sesmolili. Lékařka Brázdová říká, že člověk by měl cvičit čtyřikrát týdně alespoň hodinu a k tomu denně hodinu svižně chodit. Zubařka Neckářová nabádá dolešťovat si zuby u televize solo kartáčkem. Třeba i hodinu. Společnost zbošťující si vlastní těla, absolutní medikalizace společenského života. Jak z jiného světa pak připadá filosofování Václava Havla o společnosti postavené na marxistické premise základny a nadstavby. Proč, ptá se Havel, musí všechno kolem nást růst, zvětšovat se, zrychlovat?

Proč nám nestačí, kolik máme?

Mezi touto vší inspirující, ale zanedbávanou filosofií je třeba se obrátit k ověřeným radám našich babiček. Všeho moc škodí, říká ta první. Poslední týden permanentní pařby, přespávání u Dejfa a Dejfa u mě, chronický nedostatek spánku, akutní nadbytek alkoholu a přepáleného tuku v systému, články psané mezi kapačkami a s náhle přeprofesionalizovanou šéfovou za zády. Druhé moudro varuje, že kam nemůže čert, nastrčí ženskou. Vynořují se mezi námi majetníci, útočníci, žárlivci i opuštěnci, psi puštění ze řetězů.

Poslední úsloví pak varuje, že všechno dobré jednou končí.

Je na čase vypadnout. Pro začátek aspoň do Ústí.

Smiřme se!

2008-11-02T19:10:00.009+01:00

"Nesmíš být tak majetnický, ale naopak se musíš smířit se svojí situací," řekl mi Dejf hned poté, co mně nesměle a neochotně oznámil, že jsem vůl. Mám prý přece svou vlastní slečnu, a proto by mě nemělo překvapovat, že pozornost ostaních dam není upřena mým směrem. Po ránu už hlava moc nebolí, v kapse konstantně krabička cigaret, morálka a svaly atrofují.

"To můj bratr..." povídá cosi Pethr. On má bratra? Hm. Never heard that before. Přemýšlím, jestli aspoň vím, jaký Petr je, když už nevím, kdo je. Můžu někoho znát, aniž bych o něm věděl základní, téměř tabulkové hodnoty? Chce se mi říct, že ano, ale stále ve mně nepříjemně bliká výstražné světýlko - překvapení, že i mí nejbližší kamarádi mě můžou takhle zaskočit těmi nejprostšími fakty.

A tak se smiřuju. Podle hesla, že ranní káva je lepší než sex, začnu pít víc kávy. A zkusím poslouchat ty kolem sebe. Projednou.

(Doplnění tohoto postu si na mně vyargumentovala Linda. Respect!)

e.ma mele maso

2008-09-29T19:04:00.005+02:00

Taška na kolej je dneska hnusně těžká. Na místo tradiční jedné, vezu tentokrát lahví alkoholu pět. Narozeninový aperol od Jenni, dvě lahve prosecca, aby bylo na benátský spritz. Koňak. Vodka. A jaká že je příležitost?

Pekař je od neděle magistr! Spritz pro všechny!

Aby však vše zůstalo v té správné perspektivě, srovnal mě dnes přiopilý borec v écéčku: "To asi nebude moc složité studovat, co?" Na můj napůl nechápavý, napůl vražedný pohled odvětil: "No, lopatou se u toho házet, nemusí, ne? Tako to není těžké."

A koupil mi pivo.

Zase v práci

2008-09-17T17:53:00.005+02:00

Ve středu a v pátek si připadám jako tajný kurýr, 003, řekl bych. Ráno nafasuju černý zapečetěný kufřík. (Opominu fakt, že je to kufřík na nářadí z Baumaxu.) V kufříku to tajemně cinká. Dovezu náklad do Teplic, cestou předjíždím auta, utíkám tajemným černým mercedesům, točím se po postranních silničkách. U teplického stadionu (kde jsem kdysi byl na koncertu Kabátů) zahnu doleva, minu vazební věznici (kde jsem nikdy nebyl) a dvě stě metrů níže zastavím. Zazvoním na zvonek, vyběhnu dvoje schody, zaťukám na první dveře vlevo. Ty se otevřou, natáhne se ruka s identickým kufříkem. Kufříky se potkají, minou, vymění se. Mise splněna. Well done!

Pak že z nudné práce neuděláte kovbojku... :)

Zpět doma

2008-09-13T19:29:00.006+02:00

Letadlo přistálo, dveře se otevřely, zavřely, vzpomínky zbyly jen na kartě foťáku. Lidi odjeli, dveře se zavřely. Whisky a ticho léčí. Tak pššš.

Vacation Responder

2008-08-17T21:33:00.005+02:00

Tak, moji milí, do 12. září tu nečekejte žádné posty, neboť pouze výjimečně sejdu z cesty a naloguju se na net. Užívejte konec léta, já jedu trekkovat do Portugalska.

Brusel shoří!

2008-08-07T23:20:00.014+02:00

Evropská unie plánuje do tří let povinně změnit všechny cigarety za samozhasínací. Už nikdo neuhoří v posteli od nedopalku, už nikdo nebude ve tři ráno vyhazovat hořící deku z hotelového pokoje do hotelového bazénu. Netaháte, cigareta nehoří. Zdá se, že k Velkému Bratru a Velké Sestře přibyl ještě Velký Tata.

Jak napsal Chuck Palahniuk, tahle velká rodinka má napilno, aby si pro každou chvilku, co jste vzhůru, udržela vaši pozornost. Dává si záležet, abyste se vždycky bavili. Chce mít jistotu, že vaše představivost chřadne. Až bude stejně nepoužitelná jako slepé střevo. Dává si záležet, aby vaše pozornost byla neustále vyplňována. A tohle krmení je horší než pozorování. Když vás svět neustále naplňuje, už si nikdo nemusíte lámat hlavu s tím, co je ve vašem mozku. Když představivost všech atrofuje, nikdo už nikdy nebude pro svět hrozbou.

Pak stačí stokrát zopakovat, že je potřeba zachránit kuřáky od potupné smrti uhořením od vlastní cigarety, představte si ten výsměch tam nahoře, a už se do cigaret cpou další chemikálie. A k tomu se pro jistotu ještě zdraží, aby ti blbci na to prostě už neměli. To, že taková strategie podporuje pašeráctví a skrz něj organizované skupiny jako Hamás a al-Kájdu, v boji proti kterým je pak potřeba vyložit atlantické miliardy... jejda, co už, chráníme přece naše Evropánky.

Říkám si, že tyhle vychovatelské móresy evropské post-demokracie, která ví, co je pro lidi nejlepší, je třeba vymýtit. Podobné nápady máme s biopalivy. Co už, že cena obilovin roste xkrát a lidi po světě nemají co žrát. Evropa jezdí na zelenou.

Kuřáci, nakupme bezfiltrové camelky a pojďmě jimi podpálit Brusel! Pijáci, nakupme obilí a vypalme biowhisky! Brusel shoří!

Along the lines

2008-08-05T20:30:00.005+02:00

Člověk si najde práci, co si nežádá přilišného myšlení. Vozí zkumavky krve, moče a jiných sraček, po druhém pokusu si auto ten okruh jede de facto samo. Jenže ultimate keykeeper si myslí, že není čas vypínat. Minulost se připomíná, budoucnost žádá okamžitá řešení, navíc s lidmi, co se rozhodovat a) ze své podstaty neumí, b) nejsou tady, nebo c) jejich rozhodnutí závisí od milionu faktorů, jejichž současnou hodnotu nikdo nezná.

Výborný koktejl. Ještě že zítra zase srovnám desky, roztřídím nálezy, objedu svůj okruh, posbírám zkumavky a večer nezapnu Skype. Pak že problémům neutečete.

Nevandroval jsem dlouho a chybělo mi to!

2008-07-28T23:26:00.003+02:00

No comment (Visitors wall in Tate)

2008-07-21T00:27:00.000+02:00

Musím ještě jednou

2008-07-19T23:30:00.007+02:00

Nedá mi to, ale musím ještě jednou. Dan Hrubý, zástupce šéfredaktora Reflexu, ve svém posledním úvodníku (Reflex 28/2008) píše, že definitivního zastánce radaru z něj udělaly nedávné pobyty v Rusku. "V tom Rusku, které znovunabylo sebevědomí, investuje do armády, oslavuje Dimu Bilana [vítěz Eurovize] a jeho energetické společnosti ovládají stále větší část Evropy." Následně šermuje blížícím se čtyřicátým výročím srpna 1968.

Proč se bojíme Ruska? Výkřiky Rossiya! nejsou jiné než ty USA!, Česko!, Španělsko!!! Příklady, které Hrubý uvádí, tedy Pohár UEFA, Eurovizi, MS v hokeji a Euro 2008 tolik připomínají české výkřiku v době ponaganské... Ale tehdy to bylo vítané probuzení klimbajícího národa, potřebná pýcha na naše chlapce. Proč se nebojíme každodenní přísahy věrnosti, co recitují miliony amerických školáků? Proč Rusko nemá právo na sebevědomí??? Na chvilkové a pomíjivé bláznění?

A investice do armády? Zvýšený ruský rozpočet na armádu stále dosahuje jen desetiny rozpočtu amerického. A ono výročí? Východní blok měl svoje Německo 1953, Polsko a Maďarsko 1956 a Československo 1968. Kdo ale připomíná politiku USA proti Kubě, Haiti, El Salvadoru či Venezuele, které byly v nátuře stejné jako sovětská doktrína omezené suverenity??? Kdo připomíná to, že většina dnes tolik nenáviděných režimů Blízkého Východu vzešla z politiky USA? Iracionální doktrína containmentu omluvila imperialistickou politiku USA a odsoudila jakoukoli ze strany SSSR, bojovalo přece dobro se zlem. Současná válka s terorem funguje zcela stejně.

Ježí se mi všechny chlupy na hlavě, když slyším profesora v přednášce s vážnou tváří říct, že NATO je založeno na sdílených hodnotách a vizích lepší budoucnosti, zatímco Varšavská smlouva byla útočná formace. NATO přeci Jugoslávii a naposled Kosovu či Afghánistánu pomáhá, chrání lidská práva, každý by měl tleskat. Naopak ruští peacekeepeři v Abcházii či Transdněsterské republice jsou okupanti. NATO rezoluci Security Council nepotřebuje právě proto, že někdo ty hodnoty chránit musí, Rusko ji mít musí, protože jeho hodnoty jsou špatné.

Polarizace světových dějin ve prospěch USA je dechberoucí. Parafrází Hrubého bych řekl, že absolutního odpůrce radaru ze mě udělalo moralní povyšování se Západu nad ostatní, usurpace práva rozhodovat o osudu druhých a bezpečnostní slovník, co ze všech mimo náš systém dělá vesmírné teroristy.

Jsem vlastizrádce

2008-07-09T22:34:00.008+02:00

Každý prý vidí vlastizradu jinak. Veronika Kuchyňová Šmigolová, šéfka Odboru bezpečnostní politiky na MZV, se domnívá, že "vlastizradou by bylo rezignovat na obranu ČR před potenciálním útokem balistickými raketami." WTF??? Řekne nám někdo někdy jaké jsou šance, že na Česko zaútočí balistické rakety? Rusku tvrdíme, že jeho rakety na našem nebi nečekáme, kvůli Kremlu to přeci USA nestaví. Rusko naopak svými prskavkami hrozí právě proto, že chceme radar. Že by na nás zaútočilo zlobivé děcko Írán? Ale prosím vás. Nechci nadsazovat, ale nemyslím si, že Íránci vědí, kde je Česká republika a pokud to náhodou vědí, rozhodně je to příliš nezajímá. USA křičí, že Írán je agresivní, že testuje rakety. Pardon, ale země, které Izrael a USA téměř denně vyhrožují válkou, si nemůže dovolit netestovat. Navíc, Izrael, který jaderné zbraně tiše vlastní už několik desítek let a de facto tím porušuje stejná pravidla jako Írán, nemá co žvanit. Rozdíl je jen v příšlušnosti k Západu. Vojenská supervelmoc se oblbuje myšlenkou na absolutní obranu a nás oblbla už dávno.

Co jiného nám politici nabízí jako omluvu za radar? Přístup k technologiím. Stejný den, kdy Riceová podepsala smlouvu, podepsala ČR smlouvu i s Evropskou vesmírnou agenturou. Nedostaneme stejné hračky i od nich? Příležitosti pro průmysl. Pokud prý budou naše nabídky kompetitivní, budou vybrány. Hm, to jsme radši měli spolupracovat s Číňany. Kolik iráckých firem rekonstruuje svoji vlastní zemi? Spolupráci s NATO. Taky cítíte, že spolupráce a začlenění do systému velení aliance jsou dvě poměrně rozdílné věci? Ovlivnění provozních plánů radaru. A cítíme se pány Země. Topolánek dokonce cosi křičel o obraně svobodného světa. Světa za zdí víz, restrikcí, embarg a teď raket? To já bránit nechci.

Mirek Topolánek taky přirovnal radar k Marshallovu plánu a že prý si nesmíme už podruhé podobnou příležitost nechat ujít. WTF??? Co má společeného plán na rekonstrukci poválečné Evropy a radar? Takže USA nám dělají laskavost, že si u nás postaví radar k zajištění SVÉ bezpečnosti? Milardy dolarů na rekonstrukci rovnají se miliardám dolarů na sen o bezpečnosti, který bezpečnostní situaci jen zhorší? Proč nemají radary v Londýně, Paříži či Bonnu, pokud jsou tak prospěšné?

Tyhle omluvy neomluvitelného by si zasloužily možná celou diplomku discourse analýzy. Ale to už si napište někdo jiný. Já bych byl sprostý.

Něco je špatně

2008-06-29T22:13:00.002+02:00

Něco je špatně. Auta zastavují před přechodem. Na ulici nerozumím jedinému slovu. Na všem svítí ceny o šedesát procent menší než dosud... (Teda jen do momentu přepočtu.) Aha, jsem zpátky v Estonsku!

Rusko, země zaslíbená (для Италиянцов)

2008-06-24T07:52:00.002+02:00

Eduardo mi řekl, že všichni italští chlapi jezdí po světě jen za ženskýma. On sám byl v Minsku, běloruské díře, kde pro turistu nic není, už šestkrát. Rusky se učí, jen aby oblboval ženské. A Petěrburk není špatná destinace. Je tu sedmkrát víc holek, než kluků. Kdo chce slečnu, zaregistruje se na některé z mnoha seznamek nebo prostě vyzkouší Skype-Me mód a už to jede. Jen bacha. Jsou tu dva typy holek. První typ jde jen po vaší peněžence – očekává se od vás platit za všechno. Jídlo, pití, zábavu, bus, metro, kredit do telefonu. Druhý typ se snaží vdát, chlapů je málo, pamatujete? Takže s tím honěním holek pomalu. Výhodou je, že v baru neoslovuje muž ženu, ale žena muže. Takže seďte, tvařte se jak ředitel Gazpromu a štěstí přijde samo. Já sám nezkoušel. Jednak se mi nechce dát 400 korun za panáka vodky a ucucávat ho celý večer, druhak, co já bych proboha dělal s Ruskou???

Navíc, nejen obyčejní Italové táhnou na východ. Italští pornoherci prý přesidlují taky. V Itálii je natáčení porna ilegální, stejně jako prostituce. Potkal jsem jednoho a ten mi říká – kluku, chceš-li být pornohercem, tvůj penis musí být jak třetí ruka – dělá přesně to, co chceš a kdy chceš. Režisér řekne «natáčíme orgasmus» a ty musíš jít z nuly na sto během pěti vteřin.

Tož pronoherec ze mě nebude.

Taky mi poradil, až si nabrknu nějakou Rusku (viz první odstavec), že prý mám zkontrolovat ruské pornosajty. Šance, že si slečna přivydělávala za studentských let ve filmovém průmyslu je prý vysoká.

Rusko, země zaslíbená.

Národní paměť a fotbal

2008-06-21T14:42:00.007+02:00

Je zajímavé, jak daleko sahá národní paměť. Jen co vyběhla ruská a švédská sborná na innsbrucký eurotrávník, na ruské tribuně hbitě zavlál obrovský banner s Petrem Velikým. Švédové, Švédové, čeká vás další Poltava! Na vysvětlenou: Petr Veliký v červenci roku 1709 u Poltavy poráží na hlavu třikrát menší švédskou armádu Karla XII.

Otázkou zůstává, jestli si Rusové pamatují, že v roce 1711, když se Petr vydal vymáhat vydání Karla od Turků, pod jejichž ochranu se tento uchýlil, potkal otomanskou armádu, která byla taky kapánek větší, než na co si Péťa troufal. A tak se ruský velikán potupně stáhnul, umožnil Karlovi návrat do Švédska a ztratil většinu toho, co na jihu dobyl… Ale Pobaltí, kus Finska a nos strčený hluboko do vnitřních záležitostí Polska (bylo to jen pár let před prvním dělením tohoto nešťastníka) a Švédska Rusku zůstalo.

Potkají se Rusko a Turecko i na eurofotbalovém trávníku? (Jejich výhra nad Chorvaty byla asi tak třiceti metrová z-prdele-klika… I když... Podobnou kliku budou potřebovat dneska Rusové proti Nizozemcům...) Čí portrét vyvěsí ruští fandové potom? Na první pořádnou výhru nad Turky si Rusáci museli počkat až do dob Kateřiny Veliké o nějakých šedesát let po Petrovi.

Rusové ostatně nemůžou zapomenout mnoha národům: Švédům porážky před Poltavou, Polákům vyplenění Moskvy v roce 1611 (Rusové na to mají dokonce státní svátek, vlastní megafilm a sousoší na Rudém náměstí. To vše vhání Polákům krev do tváří – jak kdyby to Rusové Polsku už párkrát od té doby neoplatili…), Francouzům a hlavně Angličanům prohranou tlačenici o kolonie v Sýrii, Afghánistánu či Indii a naposled Japoncům potupnou porážku z roku 1905.

Zvláštní, že dluh jednoho národa nikdo nevzpomíná. Podle jedné z teorií přinesli do Ruska alkohol dávní Varjagové, to jest Vikingové vydavší se na východ. To oni zorganizovali slovanské kmeny (první tři čtyři generace neměla Kyjevská Rus vládce slovanského jména), naučili je boji a chlastu. Ponaučení je jasné.

Dánové! Omluvte se všem, kdo se za posledních tisíc let v Rusku uchlastali k smrti ! (Ostatně Irům jste se za zorganizování jejich civilizace už omluvili.)

Z Ruska

2008-06-17T16:58:00.002+02:00

Stejně jako před půl rokem, tedy někdy v lednu, opakuje se stejná story. Lidé odjíždějí. První zmizela Bára. Připravila velkou večeři, jmenovky pro účastníky, víno, zmrzlinu, muffiny. Chris musel vypadnout brzo, málem se rozbrečel už tam. Postupně pak mizeli další. Fabian, Nina, Marc, Judith, Eva, Elsa. Thea odjíždí za týden. Navrhovaný playlist na poodjezdovoou depresi: 1/ Worlds collide (Apocalyptica) 2/ So little time (Operator) 3/ In a nameless time (Rage) 4/ I’m a highway (Audioslave) 5) Heart-shaped glasses (Marilyn Manson) a samozřejmě Nevyměníš staré známé za nové od Svěráka a Smoljaka.

A má oblíbená porozchodová? The Reflecting God od Marilyn Mansona.

Ve své poodjezdové depresi jsem si taky pustil dva filmy. Matchpoint a Into the Wild. V obou filmech čte hlavní hrdina Dostojevského. V druhém pak i Tolstoje a Pasternaka. Proč pokaždé když američtí scénáristé chtějí dodat svému hrdinovi nějakou existenciální hloubku, dají mu do ruky někoho z ruských velikánů-bláznů? Matchpoint říká, že s trochou štěstí po zločinu nepřijde trest. Mě to spíš připomíná Tolstojovo Vzkříšení, hlavní hrdina hřeší, ví, že je v pozici, kdy mu to projde. V jednu minutu se rozhodne, že vše opustí a přizná své chyby a odpyká si nezbytné. V druhé sekundě mu však přijde líto vše zahodit (proč zahazovat komfort pro lásku, která navíc přichází v balíčku s trestem?) a jede se dál ve starých kolejích. Into the wild neříká mnoho. Americký sen dotažený do extrému, nihilismus svobody a pro ilustraci vloženo pár odkazů na ruské existencialisty. Scénáristé asi ale nečetli ty knížky do konce. Christopher Johnson McCandless neodpouští, nekaje se, nepochybuje. Je jako Raskolnikov, co zabije a jde dál.

Před pár dny jsem vlezl do knihkupectví. Na první polici v sekci ruské literatury jsem našel Solženicyna. Kromě Rudého kolesa snad všechny jeho knížky, co kdy napsal. Nová vydání, exkluzivní desky. Hm. A hned vedle Kolymské povídky. Nečekal jsem, že tyhle věci se v Rusku teď vydávají. Černá listina se očividně aktualizuje, Politkovskaya by své knížky na stejné polici nenašla. Málem jsem si koupil Souostroví Gulag v originále, kdybych si na poslední chvíli nevzpomněl, že jsem si ho před pár měsíci koupil anglicky…

Tolik mé pozorování o ruské literatuře.

A pozorování Sankt Petěrburku? Prašné město plné aut, co nezastavují, pomalu ani když vy máte zelenou. Lidé se cpou do dveří metra, aniž by nechali ostatní vystoupit. Ale památky jsou tu hezké… Co ale furt žeru, jsou ruské vlaky. Ale o tom jindy.

V Raskolnikove meste

2008-06-06T20:42:00.003+02:00

Tak jsem tu! Konecne se vse seslo spravne a ja jsem treti den v Sankt Peterburgu! Huhuhuraaa! Dneska v noci jedeme do Moskvy na dalsi dva dny a pak zacne dodelavkove peklo diplomky. Ale peklo v Peterburgu zni prijatelne.

Doufam jen, ze nedopadnu jak Raskolnikov!

Pověste ho vejš, chtěl to sám!

2008-05-27T21:21:00.003+02:00

Diář svítí červeně, každodenních úkolů nad hlavu, k tomu rozepsaná diplomka. V kapse dvanáct tisíc estonských korun, v pondělí do kapsy přibude ruské vízum, v úterý tradá do neznáma. Na účtě mínus dvacet tisíc, na emailu tři letenky. Na mysli další studium venku.

I love my life.

Televize, spása moje

2008-05-22T22:59:00.004+02:00

Zabili Warricka. Prý jel v až příliš v drogách. Postřelili Horatia. Ale to je spíše finta na blbé americké diváky, natahují to jak za korunu tričko. Ted a Barney, J.D. a Turk, Michael a Lincoln. Ti všichni by zasloužili zastřelit, bo jejich show nestojí ani za zlámanou grešli. Jediný, kdo to umí ještě rozjet je starý dobrý Samurai Jack.

A že moc čumím na televizi? Počkejte, až budete psát diplomku vy!

A že bych měl psát, co se děje kolem mě? Sestřenčina svatba, vyřizování ruského víza, shánění letenek na léto, strach z kalendáře. To vás přece nezajímá!

Kontrolující a kontrolovaní

2008-05-07T22:05:00.014+02:00

Duševní nemoc je oxymorónem. Alespoň podle psychiatra maďarského původu Thomase Szasze. Duše není orgán a nemůže proto z definice nemoci onemocnět. pro Szasze tak existují pouze modely chování, které psychiatrové odsuzují a nazývají je nemocemi. Psychiatři ve službách většinové morálky týrali "nemocné" lidi po staletí. Děti byly mučeny anti-masturbační léčbou. Podobně byli "léčeni" homosexuálové. To vše je dnes zapomenuto a vymýšlí se nové nemoci, které jsou jen ale novou projekcí dominantního pohledu na morálku, legitimizací týrání nenormálních a agresivní obranou sociální normality. Kategorie duševní nemoci funguje jako semantická konstrukce k opresi marginálních skupin a jako taková je nástrojem moci, psychiatři se stávají "prostitutkami dominantní etiky." (Szasz tak nakonec odmítá celou psychiatrii s tím, že nemoci mozku (epilepsie, neurosyfilitida) patří do neurologie, vše ostatní je záležitostí komunikační dobrovolné psyhoterapie.)

Problém se Szaszovým libertariánstvím tkví v jeho extremismu. Všichni můžeme dělat, co chceme, a nikdo nás nesmí nutit dělat, co nechceme. Návrat k Rousseaovi? Přirozený stav bez státu, který ale nemůže fungovat. Szasz de facto podporuje americký sen - mám právo na všechno, co chci, a dostanu vše, za co zaplatím. Udržování sociální normality pomocí drog je nemorální, opuštění všech norem ve směru k voluntarismu a absolutní svobodě je ale jen druhým koncem této osy. Mít právo na všechno a nestarat se (slovy T.S. nebýt terapeutickým policajtem), dokud se něco nestane, je jen čekáním, kdy zase někdo vběhne do své školy a postřílí patnáct spolužáků.

Navíc to nejsou jen psychiatři ve službě většiny, kdo se snaží svázat marginální skupiny pod chemickou kontrolu. K pilulkám a pod kontrolu utíkáme sami. Vždyť psychiatrie je jenom špičkou ledovce pokračující dobrovolné medikalizace naší společnosti. Nespíš? Jsi hyperaktivní? Vrátil ses z války? Hubneš? Tloustneš? Nesoustředíš se? Jsi nervózní? Nestojí ti? Všechno je převeditelné na chemické vzorečky, pilulky se lisují po miliardách, zisky jdou do biliónů. Z medicíny se stává nové náboženství. Co se v minulosti vysvětlovalo nadpozemským, dnes se vysvětluje geny. Co kdysi řešil kněz, dnes poslouchá doktor. Šukáš ženy všech sousedů v okolí? Kdysi našeptávání ďábla, dnes genetická zátěž, či trauma z dětství, osobní zodpovědnost potlačena v obou případech.

Sociální konstrukce únikových strategií v praxi. Modlitba nahrazená placebem v bílých, modrých či růžových pilulkách. Odpustky kupované v platíčcích. A nikdo za nic nemůže.

10 000 B.C. (blurred clicks)

2008-05-05T22:55:00.015+02:00

Čísla na blog tahám jen nerad. Ani tentokrát bych si nebyl všiml, kdyby se mi nezačaly prazvláštně řadit fotky v adresáři, nové před staré... Kontroloval jsem všemožná nastavení a preference, ale nic nepomohlo. Tak jsem si lámal hlavu, unavoval oči dlouhým zíráním z okna a ničil tělo nekonečným sezením na nepohodlné židli. A teprve když bolest byla k nevydržení, podíval jsem na ta čísla v názvech souborů, podle kterých se to řadilo, a zjistil, že můj foťák kdesi na Saaremě udělal deseti tisící fotku (skloňování made up by Linda) a vynuloval počítadlo...

Foťák mám od loňského května. Deset tisíc obrázků za rok je... co já vím? Moc? Málo? Rozhodně by ten stroj potřeboval vyčistit... Ale deset tisíc zní fajně. Kdyby jen 80% z toho nebyl trash...

Protože jak to tak bývá, fotka s pořadovým číslem 10 000 je zcela nesmyslný obrázek kdesi ze skanzenu na ostrově Muhu. Podexponovaný, nudný záběr ze staré školní třídy s pár lavicemi, tabulí a glóbusem. Počítadlo jednoduše postrádá smysl pro symboliku! Hezká fotka přišla až na čísle 10 046. Nebo mi ten smysl uniká? (Autoportrét zde publikovaný je 10 076 - no, nesluší mi to?)

Startujte motory!

2008-04-26T15:01:00.008+02:00

V únoru jsem se děsil, jak přežiju pět měsíců v Estonsku. Dneska se děsím... úplně toho stejného. V únoru bylo vše tak daleko, dlouhé, smutné a osamělé. Těšil jsem se, až tahle bublina skončí. Teď je všechno sakra blízko.

Mám sotva dvacet stránek diplomky. Kromě nutného pokroku musím za květen stihnout napsat dvě desetistránkové eseje a zvládnout dvě zkoušky. Já vím, mnozí toho máte víc. Co mě děsí, je rychlost, se kterou to končí. Tenhle týden musím odhlásit kolej (pokud se z ní chci za měsíc vystěhovat), uhánět Rusy o fakturu a pozvání (pokud tam chci za měsíc odjet), přemýšlet, kdy a jak se dostat v červenci do ČR, shánět brigádu na uhrazení dluhů... Jenni se mě ptala, co dělám v létě. A nebyla první. Kam ten čas šel?

Na druhou stranu… Je tohle bublina? Jsem tady, bydlím, studuju, bavím se, žiju. Všechno tady v Tartu. Nehledejte za tím babu či kdo ví co. Prostě jsem si zvyknul. Navíc, bublina je přeci virtuální. Bublina je přání toho, co není, představa, co se nenaplní, vzdálenost, co se nezkrátí. Začíná mi tady to správné období stresu. Období, co si bere poslední zbytky sil, ale nabíjí mozek energií jiného druhu. Podobně jako loňské jaro. Denní zápřah v Deníku, články pro muni pět minut po uzávěrce, bakalářka psaná přes obědové pauzy. Dvanáct hodin v práci, dvanáct panáků whisky posléze.

C´est la vie, baby.

Jak Rusové vynalezli fast food

2008-04-18T01:37:00.003+02:00

Objevil jsem další storku, o tom, co všechno vynalezli Rusové. A tahle mě vážně pobavila. Podle ní totiž Rusové vynalezli fast food. Teda spíše předchůdce rychlých občerstvení - bistra - malé kavárny otevřené téměř bez přestání a nabízející cokoli od kafe po večeři a koňak. Že je bistro francouzský fenomén? Právě to je na tom tak vtipné.

Když Alexandr I. hnal v letech 1813-1814 Napoleona od Moskvy až do Paříže, i ve chvíli kdy kozáci stáli u Sacre-Coeur a ostřelovali Montmartre a půlku města, většina café zůstala otevřená. Namydlení čísníci roznášeli sklenky vína i když kozáci město ovládli. A ti nekulturní, rozjaření grázli řvali na distinguované frantíky: Бистро! Бистро! Rychle rychle!

A tak Rusové vynalezli fast food. Příběhy praví, že běžné McMenu té doby byly tři flašky šampaňského a tři tucty ústřic k snídani. Menu, které by dnes stálo cca 250 dolarů. A když v roce 1818 z Paříže odjížděli, dluh po těchto strávnících činil úctyhodných 1,5 milionu rublů. Za takové peníze prý šlo koupit osm velkých kamenných domů v Moskvě či Petrohradu.

Samozřejmě existuje i francouzská verze této pohádky. Podlé této (nepoměrně nudnější) verze vzniklo bistro zkrácením slova bistrouille označujícím prosté kafe s kapkou brandy.

Tak si vyberte. Jestli radši ruské eskapády, či nudné kafe s brandy.

Nové fotogalerie na Rajčeti! (klikni na obrázek)

2008-04-13T21:30:00.003+02:00

Jaro je (stále) tu - nasadili jsme dietu

2008-04-11T00:08:00.007+02:00

Nasadili jsme proto s Bárou dietu. Někdo by řekl, že bodovou. Ale tak klasické to není, zbodneme jen, co se nám líbí! A co se mi teď tak líbí? Rybička s rýží a asijskou zeleninou... Maso podle Jenni. Čím jsem protivnější a nervóznější, tím pálivější to dělám... Naštěstí smetana na konci to vždycky nějak vstřebá a i těch pár lidí, co mělo čest ochutnat, to přežilo bez úhony. Pelmeně, ruské tortily. Ale nejvíce mi chutná Famous Grouse Scotch whisky :D

Je teď v akci. Jen za sto devadesát devět... Ale Jameson teď stojí jen sto sedmdesát čtyři. Tak nevim.

A proč tyhle nesmysly píšu? Abyste po těch pár těžkých postech viděli, že život tady je klasické honění za žrádlem. Jako všude.

Jaro je tu. Je třeba zhubnout :D

2008-04-09T09:58:00.013+02:00

Přemýšlím kolik kilometrů v bazénu rozpustí všechnu tu whisky... Pucík vždycky říkal, že na hubnutí je nejlepší běhat. Doufám, že tím myslel, za ženskýma.

Jak by řekla Lucije, to by mi šlo. Jenže se plete - nehubnu.

BTW tento post je odpovědí na Thayčiny nářky :D Thay, že se nestydíš! Přece bys nechtěla dopadnout takhle!

Poradte!

2008-04-07T08:59:00.005+02:00

Stejne jako se jeden africky student pridal k nasemu vyletu do Kosova, bude se letos moci jeden benatsky student pridat k nekteremu z vyletu Africkeho centra pro lidska prava. Moznosti jsou tri. Rwanda, Sierra Leone, Somaliland. Vse plati Benatky. Potreba je napsat motivacni dopis a ziskat souhlas supervizora.

Bohuzel analyticka otazka pro motivacni dopis zustava nezodpovezena. Co ma spolecneho Rusko, o kterem pisu, a Rwanda, kam chci jet?

Cas je do pristi soboty.

Do Tartu prislo jaro! Da se pit na ulici :)

2008-04-06T20:08:00.001+02:00

Na okraj

2008-04-06T08:37:00.003+02:00

Koukam si tak na CSI Las Vegas. Dil, ve kterem kdosi ubil krasnou Svetlanu, urezal ji prsty a zalil ji do asfaltoveho sarkofagu spolecne s jinou slecnou. Vse nastaveno na super kriminalku. Pak se dozvidame, ze Svetlana je z Odessy.

Podle scenaristu CSI je Odessa v Rusku.

Hm. Zajimalo by me, jestli to prekvapilo aspon obyvatele Odessy, Texas. Bojim se vsak, ze je prekvapil maximalne fakt, ze je tady i jina Odessa.

Nesnasej sveho souseda

2008-04-05T20:56:00.006+02:00

Podobne jako pred par mesici v Kosovu, jsem ted ve meste, kde mensina je vetsinou a kde titularni vetsina nevi, jak se zachovat, co povolit a co zakazat. A jak se citit. Jen z Kosovske Mitrovice se ted stala estonska Narva.

Probihajici studentska debata je celkem povrchni nuda. Nikdo neprekroci prah stereotypu a nepta se proc. Vse se nese v duchu argumentu - musime smerovat k fukuyamovskemu idealu, jinak spadneme do huntingtonovskeho stretu civilizaci. Chceme aby mensiny spolu nejen koexistovaly, ale integrovaly se, aby Rusove mluvili estonsky a Estonci rusky. Aby se vsichni navzajem respektovali a meli radi a mluvili spolu. Na druhou stranu, slovo asimilace je temer urazkou, chceme prece, aby si lide zachovali svou kulturu, zvyky a jazyk. Jak ale prakticky splnit tenhle oxymoron?

Proc ale tlacime lidi do sveta pravdy a lasky? Napric historii, narody se nemely rady, kazda definice Sebe zahrnovala definici Tech druhych. Proc nestaci stavet na obycejnem konceptu human security? Nestaci nastvait minimalni podminky souziti - ochranu pred nasilim, ochranu zakladnich prav a svobod a zakladnich potreb? Stale silneji mi pripada, ze urcita hostilita a animozita je prirozena.

Multietnicka demokracie je prece mytus i u nas. Kdo dneska veri, ze Bosna a Hercegovina je zivotaschopnym statem? Vzdyt je to federace dvou federaci. Pres vsechny kecy o evropskem zebricku hodnot a o evropskem liberalismu - Belgie se pomalu rozpada, Baskove a Katalanci stale nemohou prijit na jmeno svym spanelskym panum, Velka Britanie nikdy nezvladala konflikt v Severnim Irsku, pocetne pristehovalecke skupiny jsou denne trnem v oku Anglicanum, Francouzum, Nemcum. Rakusane se pristehovalectvi boji jako cert krize, vetsina Svycaru dnes i pres svuj o nebe vynaseny kantonalni system neumi jazyk tech druhych.

Takovy je obrazek stare Evropy, co natlacila okolni post-komunisticke zeme do rezimu Framework Convention on Rights of Minorities, ktery ona sama nikdy neprijala. Stare Evropy, co zmenila spolu s USA demokracii ve vyvozni artikl, ktery se za tezce dumpingove ceny dovazi na Balkan, do Afghanistanu ci do Iraku. Evropy, co de facto vymyslela novy pristup k mezinarodnim vztahum - edukacionalismus. Jen skrze vzdelani bude nase Zeme lepsim mistem k zivotu. Ucte se, ale proboha, nepoucujte nas.

A jak se tak rozohnuju, pripada mi stale normalnejsi, proste jen malinko, ale jen malinko nesnaset sveho souseda.

- What do you say when you're in a pub and TV floats around you?
- Put it down, nigger.

Zápisky z půjčeného počítače

2008-03-26T13:58:00.006+01:00

Mám foťák plný obrázků z Rigy a Tallinnu, ale nemůžu sem dát jediný. Canonu se stýská po starém brachovi s Photoshopem. Tak aspoň vězte, že tu přes noc nasněžilo dobrých třicet, čtyřicet centimetrů sněhu a vše zapadalo a máloco se prohrabalo. Zima letos prostě nechce odplout, ni shořet...

Tak si aspoň čtu. Ken Follet, The Pillars of the Earth, 960 stránek. Pak že Dostojevští a Tolstojové vymřeli. I když oni asi vymřeli, zůstali grafomani. Follet v předmluvě přiznává, že neplánoval složitou knihu, jen takové pobavení. Stejně tak dodává, že námět málem zahodil po dvouletém snažení se. Přece prý nestráví celý život na jedné knize! Kdo dnes podobně jako Lermontov přepíše svou práci od pitomé kavkazské říkanky v nezapomenutelnou romantickou poemu? Kdo stejně jako Goethe stráví šedesát let na jedné knize, aby ji vypiloval k dokonalosti? Follet: "It was a disaster. After two years I had an incomplete outline and a few chapters. What was to be done? Well, I could drop The Pillars and write another thriller." Tihle obchodníci se stránkami mě jen rozčilují. Trocha citu pro dramatický příběh, spousta rešerší a trocha exotiky. A deštných pralesů ubývá.

Tu knížku jsem dostal od Julie, britské učitelky angličtiny v důchodu. Potkali jsme je v tallinnském hostelu, když se vraceli ze sedmiměsíční cesty po Asii. Rusko, Mongolsko, Čína, Indie, Indonésie, Vietnam, Laos... You name it. Vánoce na jednom z indonéských ostrovů. Záviděl jsem. Jen si říkám, jestli tudíž nepřestat cestovat a čekat na stáří, kdy bude čas a potřebný nadhled. Otázkou je, jestli se pak bude na co dívat.

Damned global warming.

Temporarily closed down

2008-03-17T13:19:00.005+01:00

Shorel mi pocitac. Je prave na ceste k Misovi, snad je to jen spaleny harddisk... Ale stejne me ted na netu moc necekejte.

Prehistoric ICQ

2008-03-14T11:37:00.007+01:00

Vždycky jsem si myslel, že online statusy, zelené kytičky a podobné, přišly až s dobou ICQ, Skype či MSN. Ale jak praví staré moudro... vše bylo nejdřív v Rusku.

Jdete-li totiž po ruské vesnici a v kterémkoliv okně uvidíte svíčku, je to stejné, jako kdybyste viděli zelenou icq kytičku. Hospodyňka douklízela, samovar je hotový, čaj se podává a celý dům je "free to chat"... I proto se dodneška v Rusku říká "Забегайте на огонёк", něco jako následute plamínek :)

(Ačkoliv v Česku tuto tradici trapně kazí jakési světlušky, co lákají lidi do bažin a myslí si, kdovíjak nejsou vtipné.)

Už ale slyším Američany jak křičí, že oni měli statusy ještě dřív - balónek přivázaný k poštovní schránce vždy znamenal mezinárodní symbol pro "paaaarty over heeeere" :) Viz Family Guy s2e03 3:32!

Přemýšlím jen, jak odstupňovat ty drobné nuance nabízející se v ICQ, ve škále od away (splasklý balónek) po invisible (balónek schovaný ve schránce). Předpokládal bych, že hořící záclony pak znamenají not right now.

Mědvěd podle Indiánů

2008-03-05T21:21:00.005+01:00

Lidi narozené mezi 22. srpnem a 21. zářím zveme v názvosloví Indiánského horoskopu „Medvědy“. Pro Indiány je medvěd symbolem hbitosti, obratnosti, rychlosti, síly, klidu a rozvahy.

Nejsou to jedinci nutně toužící po životě ve skupině. Dost dobře se o sebe dokáží postarat sami. Jsou samostatní, nezávislí. Ví, že na sebe se mohou spolehnout. Vyznačují se praktickým a rozumným přístupem nejen k jednotlivým úkolům, ale i k celému svému životu. Raději si všechno pečlivě a systematicky připraví, naplánují.

Nemají rádi nečekaná překvapení a náhody, které s sebou občas život přináší. Jsou to typy, které své uplatnění najdou v týlu. V klidu prostudují mapy, zváží pro a proti, připraví podklady a navrhnou postup, řešení. Jsou to detailisti.

Do partnerských vztahů vstupují s rozvahou. Život o samotě jim nedělá přílišné problémy, s manželstvím čekají.

Hm, dřív než začnete křičet, že to stopro sedí, zvažte, že i má sestra by měla být Medvědem. Ale ona je cokoli, jen ne Medvěd. A zas tak naplánované vše taky nemám, já se jen rád oddávám daydreamingu :)

Ruská wifi

2008-03-03T22:19:00.006+01:00

Američtí vědci prováděli archeologický výzkum v nevadské poušti a v hloubce patnáct metrů, která odpovídá stáří 1500 let, nalezli dlouhý měděný drát. Tak usoudili, že již tehdy byl v Americe zaveden telefon.

Ruští vědci prováděli podobný výzkum a v hloubce třicet metrů, která odpovídá stáří 3000 let, nenašli nic.

Tak usoudili, že již tehdy bylo v Rusku bezdrátové spojení.

Sem se zase předved

2008-03-02T15:37:00.006+01:00

Čas na odpolední kávičku. Umyju moku, spodní nádržku naplním po značku vodou. Odměrkou nadávkuju kávu, našroubuju horní díl a v dobrém rozmaru do horní nádržky naleju trochu mléka, ať se ohřeje, přeci ho do kávy nenaleju studené přímo z ledničky.

Moka na plotně, proces přípravy v plném proudu, Pavlovovi psi začínají slintat. Já se usmívám. Káva se mísí s mlékem. Mléko se jen pomalu barví do bronzova a pak do hněda. Hladina stoupá.

Utřu hrníček, pomalu nalívám kafe. A v dobrém rozmaru beru z poličky krabičku s moučkovým cukrem (na obrázku nadýchaná pocukrovaná bábovka - tu bych si taky dal...), že to kafe bude tentokrát extra. Naberu cukr na lžičku a pomalu, pečlivě jej sypu do hrnku...

A káva pomalu, ale pečlivě začíná bublat a pěnit...

On to byl kypřící prášek.

Kartičky

2008-02-29T22:14:00.007+01:00

Žijeme v době malých plastikových kartiček. Ale to vám nemusím povídat. Jsem tu tři týdny a už mám čtyři. A to nepočítám sim kartu a kredit kartu, protože tu první se mi nechce vyndavat z telefonu a tu druhou simply nemám. (Peníze mám zašité v polštáři!)

Dneska jsem doplnil sbírku estonskou občankou (ta malá modrá). Na příštích pět let jsem občanem Tartu. Chtěl jsem s ní v případě potřeby zakrývat svoje češství před zákonem. Pak jsem si to rozmyslel. Ne že bych se bál novinových titulků "Estonci řádí v Brně", ale prozaicky jsem zjistil, že je na ní zapsána národnost.

Tak mě přešla radost i z občanky. Nezbývá, než se těšit na studentskou kartičku ESN, na kterou je ve středu pivo za patnáct.

Přehlídka debility II.

2008-02-29T14:32:00.002+01:00

Většina anti-depresiv je sotva úspěšnějších než placebo. (1) Ve Starbucks neumí vařit kafe a tak si vyhlásili celoUSA školení. (2) A na tři hodiny zavřeli.

Co z toho vyplývá? Až budete mít blbou náladu, dejte si Turka, Frappucino vám nepomůže. Až se budete chtít otrávit, sežerte kilo cukru a zalijte to tím Turkem. Na britských ulicích pak bacha na tři a půl tisíce nově vyškolených psychologických poradců, ti mají pomoct, kde prášky nefungují. (3)

A utečte! Kam? Na východ! Polovinu Rusů totiž americký radar nezajímá. (4) Zato celou Ameriku zajímají vaše data, přesněji řečeno rovných devatenáct údajů. (5) Tolik jich o mně neví ani má slečna. Kde se pak schovat? Třeba v Afghánistánu, vládní jednotky tam ovládají sotva 30% území, Taliban pak 10% a zbytek? No man´s land... (6)

A kafe tam maj stejně hnusný jak ve Starbucks.

Tak jsem to vymyslel...

2008-02-29T10:43:00.013+01:00

День 1 (Po) ночной поезд С. Петербург - Беломорск
День 2 (Út) теплоход Беломорск - Соловки
День 3 (St) Соловки
День 4 (Čt) Соловки
День 5 (Pá) Соловки
День 6 (So) теплоход в Беломорск + поезд в С.П.
День 7 (Ne) прибытие в С.П.

Termín? Konec června. Co ještě chcete vědět? Vlaky здесь, informace o Solovkách здесь. Poviná literatura: Dostojevského Zápisky z mrtvého domu, Solženicynovo Souostroví Gulag, volume I. Doporučená pak Anne Applebaum Gulag: A history, kapitola o Solovkách. Cena pět tisíc plus cesta do Sankt Pětěrburgu. Pro zájemce prodlužka po Золотое Кольцо - to si pak připište na seznam Barlletovu Historii Ruska, kapitoly o vzestupu Moskvy, ovládnutí okolí a založení Pětěrburgu.

A že moc čumím z okna a sním? Dejte mně pokoj :)

Přehlídka debility

2008-02-24T00:20:00.007+01:00

Výňatek ze zprávy na Novinkách:

Chodov - Sedmiletá Michaela dostala od učitelky facku, až narazila do zdi. Na surovou učitelku si pak její matka stěžovala a chtěla vysvětlení. Nakonec ale musela školačka pryč - po pár dnech ji z první třídy vyhodil ředitel. Takový postup přitom zákon nedovoluje.

Ředitel školy Milan Kovařík popírá, že by učitelka nějak dítěti ublížila. "Kdyby můj kluk přišel domů a řekl, že dostal od učitelky facku, tak by dostal takovou bombu, že zaletí pod postel. Byl by to jen jasný případ, že zlobil," řekl Kovařík.

Ředitel považuje "vyloučení" žákyně prvního ročníku za zcela běžné.

Později dokonce zavolal na redaktora hlídku strážníků.

Ono je vlastně jedno, co ta učitelka udělala, nebo neudělala. Ředitelská reakce je ale minimálně na učitelského Ropáka. Chudák hlavně ředitelův syn, jehož otec radši bude věřit kdejaké zamrzlé megeře.

Kdo má debility málo, podívá se ještě sem.

Číst noviny je radost.

Sauna

2008-02-21T22:28:00.006+01:00

Druhý týden v Tartu, podruhé v sauně. Bohužel zase jen v té veřejné na plovárně - je vtipné, jak Estonci totálně nedodržují pravidla - do sauny chodí v plavkách, plavou v kraťasech nebo jdou celí mokří do šaten, ač toto všechno je zakázané... Ale zpět k sauně. Nějak o sauně nic nevím - lituju, že jsem se nikdy nedal zlákat Chlebem, když mě ještě lákal... Tak jsem konzultoval wikipedii:

- Finské kmeny si tradici sauny zřejmě přinesly ze střední Asie, kde je dodnes u kočovných kmenů běžná parní lázeň ve stanu.

- Původní finská sauna byla kouřová. Uvnitř celá černá od sazí, protože při jejím vyhřívaní se kouř valí z kamen do místnosti. Jakmile je velká zásoba kamenů v kamnech zahřátá, přestane se topit, sauna se umyje od sazí a může se začít saunovat. Ačkoli saze špiní, jsou sterilní. Dnes se s takovou saunou můžete stále setkat, i když relativně vzácně. Například nejstarší fungující veřejná sauna ve Finsku, Rajaportin sauna v Tampere, je sauna kouřová.

- Ze Zimní války se tradují humorné příběhy, kdy se finští vojáci ocitli nechtěně za frontovou linií, protože ta se posunula během doby, kdy se vojáci oddávali sauně, a poté bojovali s Rusy nazí.

- K sexuálním kontaktům v sauně nedochází. Zejména pro vysoké teploty je každá sexuální aktivita marná. Tělo má mnohem více starostí s prokrvováním a chlazením podkoží, než aby si mohlo dovolit napumpovat krev do pohlavních orgánů.

Teď se jen musím zeptat Chleba jestli ta wikipedie nekecá. Holky vzrušení schovají snadno, chlapi... musí hodně tisknout kolena k sobě.

How evil are you?

2008-02-21T12:12:00.005+01:00

Dejv mě překecal, ať si ten test udělám taky... Inzeroval to aspoň vehementně na blogu. Tak jsem si test udělal... Výsledek? Viz níže. Prý jsem neměl zadávat, že nejradší fantazíruju o tom, jak zlej jsem. Ale za to může Bender... Pro AOL ale pracovat nebudu! A používám Mozillu :)

How evil are you?

post mortem Já už svého démona zkrotil v roce 2003 a od té doby jsem pánem démonů já! Zde je důkaz. Mám i důkazní video, ale nejde mi uploadovat... Co už. Na požádání uploaduju do úschovny.